Stres alias napětí, tlak či zátěž je v podstatě reakce organismu na mimořádné události, ať už ve fyzické, nebo psychické rovině. Když říkáme, že jsme ve stresu, myslíme tím především, že toho máme moc. Být ve stresu ovšem ve skutečnosti znamená aktivovat obranné mechanismy důležité k zachování života. Tedy to platilo především pro naše prapředky, jimž stres vyvolávalo třeba setkání s tygrem.
Účinná obrana
„Stres je reakce organismu na ohrožení nebo přetížení,“ popisuje psychologický terapeut Jan Vávra. „Ve stavu ohrožení spouští automatické reakce, které pomáhaly organismům přežít – bývá to jedna z reakcí – boj, útěk nebo paralýza – zmrznutí. S tím souvisí aktivace některých hormonů, změna dechu, tepu, prokrvení atd. V dnešní době se tolik nesetkáváme s typickými stresory, jimž čelili naši předci, jako byl třeba útok šelmy, ale podobné reakce se mohou spouštět i ze situací, kterým jsme přisoudili důležitý význam nebo působí podobně – někdo nám vyhrožuje, drtí nás termíny, potřebujeme být někde včas, neztratit přízeň…“ vypočítává Vávra.
Životu nebezpečná hrozba na jedné straně a blížící se uzávěrka na straně druhé jsou zdánlivě nesrovnatelné. Přesto prý dle psychologů zažíváme v dnešní době více stresu než dříve. Důvod je nasnadě: stres se zvyšuje, protože je moderní doba rychlejší a podnětů je více. Ale podle vedoucího klinického psychologa z Národního ústavu duševního zdraví Marka Preisse je to určitě jiný stav než například těžký traumatický stres z války. Takže v nějaké oblasti je dnes stresu více, ale v závažnější rovině, jež může způsobit transgenerační traumata, zase méně.
Ovšem seznam novodobých tíživých situací může být poměrně dlouhý, od existenciálních problémů se splácením hypotéky přes vztahové a pracovní až třeba po současné obavy z koronavirové infekce. Koneckonců už koncem šedesátých let minulého století američtí psychologové T. H. Holmes a R. H. Rahe vytvořili tabulku nejčastějších stresových životních událostí. Ke každé z nich přiřadili počet bodů odpovídající zátěži s tím spojené. V zásadě to platí dodnes, a co je možná překvapivé, slušné body mají nejen tragédie typu úmrtí partnera nebo ztráta zaměstnání, ale třeba i sňatek nebo těhotenství. Sami psychologové zdůraznili, že „zátěží nejsou jen různá neštěstí a nepříjemnosti, negativní dopad na člověka mají i úspěchy, ba i záležitosti považované za ryze kladné i vytoužené“.
Ale leckdy nám ke stresu úplně mimotabulkově stačí, že se věci jednoduše nedějí tak, jak bychom si přáli nebo očekávali – děcko nebere telefon, autobus nečekaně prudce zabrzdí na křižovatce, monitor počítače zhasne při rozdělané práci – a naše tělo se zas a znovu aktivuje, připraveno čelit nebezpečí. „Problém je v tom, že často nedochází k následné akci – běhu, fyzické aktivitě, jež tuto aktivizaci naplní. Pokud jsme v tomto stavu hodně času, může dojít k vyčerpání organismu a přetížení, psychosomatickým onemocněním a dalším problémům, jako je zapomnětlivost, ztráta rozhodnosti či emoční nestabilita,“ podotýká Jan Vávra.
Stres není novým označením pro depresi, je jejím předstupněm. Můžou za to hormony. Tělo ve stresu totiž produkuje hned dva – adrenalin a kortizol. „Tyto hormony mohou být v určitých situacích požehnáním, ale také prokletím. Pomáhají vám myslet a pohybovat se rychleji v nebezpečných situacích. Dokonce vám mohou zachránit život. Adrenalin je produkován v případě potřeby a především v případě extrémního vzrušení či vybuzení. Na druhé straně kortizol proudí vaším systémem po celý den. A to je nebezpečné,“ vysvětluje osobní kouč Aleš Kalina.
Příliš mnoho kortizolu totiž narušuje správnou funkci těla – způsobuje rezistenci vůči inzulinu, přibývání na váze, osteoporózu a zažívací problémy. „Vědci se dnes také intenzivně zabývají předpokladem, že stres vede k epidemii Alzheimerovy choroby. Ztráta paměti je úměrná množství vyprodukovaného kortizolu. Ten totiž vytváří přebytek neurotransmiteru glutamátu, jenž poškozuje hipokampus – sídlo vzpomínek – nadbytkem volných radikálů, které vytvářejí díry do buněčných stěn, což vede k jejich prasknutí a zániku,“ upozorňuje Kalina.
Dalším vedlejším účinkem kortizolu je, že zastavuje tvorbu dalších aktivních látek v těle, jež hrají roli při formování nových mozkových buněk. A zatímco tím nás ochromuje, zároveň vytváří nová neuronová spojení, která napomáhají ke zvětšení amygdaly neboli centra strachu v mozku. Laicky řečeno, stres způsobuje větší strach a větší obavy vytvářejí další stres. A v tomto bludném kruhu nejsme schopni myslet pozitivně a realisticky a jsme odsouzeni k neustálému pocitu tísně, což může vést k úzkostným a depresivním poruchám.
Pokud stále zapomínáte, jste nerozhodní, emočně rozkolísaní nebo máte problémy se spánkem, zbystřete. Patří to mezi časté znaky stresu. „Dalšími příznaky jsou například bolest hlavy, tik v oku, stažený žaludek, kožní problémy, nezájem o sex, pocit, že nezvládnu nikdy dokončit úkol, velká prokrastinace, obavy, nepozornosti vedoucí k úrazům, nechutenství či naopak přejídání,“ vyjmenovává Jan Vávra.
„Záleží na tom, jaké si tvoříme návyky v době, kdy nečelíme tolik náročným výzvám – strava, cvičení, sport, spánek, učit se relaxovat, zájem o druhé. V situacích, kdy nám pak není dobře nebo jsme pod tlakem, je důležité si aspoň část takových návyků udržovat,“ podotýká Jan Vávra a doplňuje, že ve stresu mají lidé tendenci dělat věci, jež sice ulevují, ale z dlouhodobého hlediska škodí: pití alkoholu, kouření, užívání jiných drog, nezdravé jídlo, místo spánku trávení času u obrazovek… Schopnost rozpoznat, jestli nám něco ulevuje, nebo nás ještě více zatěžuje, je tak podle terapeuta jedna z důležitých prevencí. Problémem může být i nadužívání kávy, protože kofein v těle je impulzem pro zvýšení stresového hormonu, podobně jako cukr, který tuto hladinu v krvi udržuje vysokou.
Dobrá zpráva jistě je, že určitá míra stresu je pro tělo aktivizující, energetizující, zvyšuje pozornost, a často i stimuluje imunitu. „Já si tak vysvětluji třeba účinky otužování, kdy se organismus vyrovnává s krátkým šokem, ale právě tím spustí reakce, které jsou při krátkém trvání ozdravné. Řada nemocí se dnes léčí aplikací kortikoidů, což jsou v podstatě stresové hormony,“ uvádí terapeut.
Ale jak se říká, nic se nemá přehánět. Ani se stresem, ani se zaručenými radami, jak na něj.
Téma Testujeme
COOLna 
Napsat komentář