Někoho překvapila moje definice, že přirozeně zesiluje ten, kdo překonává těžkosti. Jinak řečeno: Silným se stává ten, kdo čelí nesnadným překážkám v životě.
Když jsem byl kluk, měl jsem také za to, že ti, které sráží život, musejí být slabí. Ale zapomínal jsem pozorovat je dál – i poté, co padli. Teprve pak se totiž dělo to klíčové. Oni se učili zvedat. A když se postavili, užasl jsem, že jsou vlastně silnější než dřív.
Tehdy mi došlo, že silnější než ti, kteří nikdy nepadli na dno, jsou ti, kteří na dno padli, ale dokázali vstát.
Tento muž, Stephen Hawking, je jedním z nich. Někdo by také řekl: Tss, slabý člověk, když ho život srazil. Ale to by byla vážná chyba v úsudku. Proč?
Bylo mu jednadvacet let, když mu lékaři objevili ALS, amyotrofickou laterální sklerózu, která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla.
A opravdu – vzácná nemoc mu „vypínala“ tělesné funkce, omezovala orgány. Mozek ale zůstával nepoškozený. Stephen Hawking se na něj zaměřil. Vznikl geniální mozek.
Jako teoretický fyzik ohromil svými poznatky z oborů kosmologie a kvantové gravitace. Současně dokázal druhé motivovat.
I to podle něj změnilo jeho život. Od zjištění diagnózy měl žít pouhé dva roky, do třiadvaceti. Ale nakonec žil do šestasedmdesáti let!
Žil, podotýkám, ne živořil. Měl tři děti a mluvil o nádherném životě.
Podle Hawkinga je možné, ba záhodné mozek aktivně cvičit jako svaly, oči nebo hlasivky. Cvičením nemyslel jen luštit křížovky a sudoku. Naléhal: „Trénujte pořád. Pak máte větší šanci snáze překonat překážky a neduhy, které život dokáže připravit. Se silnější myslí si zlepšíte kvalitu žití. Everything is between your ears – všechno je mezi Vašima ušima.“
Hawking vyváděl z omylu, že myšlení, zejména paměť, je něco statického a neměnného. Říkal, že můžeme zvyšovat její kapacitu i rychlost, ale předně musíme pochopit, že jsou dva druhy paměti. Krátkodobá je ta, kterou mozek používá k ukládání malých potřebných informací OKAMŽITĚ, jako jméno osoby, kterou poprvé potkáme. Kapacita krátkodobé (operační/pracovní) paměti je přibližně sedm informací. Naproti tomu dlouhodobá je paměť pro ty informace, jež si naopak v této chvíli pamatovat nemusíme. Tam se ukládá učivo na zkoušky, přelomové momenty v životě, do srdce vypalované události s rodinou či přáteli.
Paměť vzniká v mozku. Proto podle Hawkinga vše, co obecně zlepšuje zdraví mozku, má pozitivní dopad na paměť. Fyzické cvičení (sport) a zapojování se do nových aktivit, které ihned stimulují mozek, jsou tradiční osvědčené metody, které pomáhají udržet mozek zdravý.
Podtržené slovo je zásadní. Zdravé tělo totiž pomáhá rozvíjet zdravý mozek. Jíst správně a odsouvat stres do pozadí umožňuje lépe se zaměřit na nové informace a prospívá to i tělu. Také kvalitní spánek je důležitý. Tak jako získávání vitaminů a omega-3 mastných kyselin z přirozené stravy. Jenže Hawking se o zdravé tělo opřít nemohl. Co mu tedy pomáhalo?
Zaměřuj se vždy jen na jeden úkol!
Krátkodobá paměť, se kterou pracujeme právě teď, funguje jako pracovní plocha počítače. Nemůžeme v ní mít nepořádek a zmatek, stačí jen několik souborů, se kterými pracujeme. O to efektivněji se totiž zaměřujeme a orientujeme.
Často těkáme, nedokážeme dokončit jednu věc, věnovat pozornost jednomu úkolu. Pracujeme mělce. To je zlé, protože mozek potřebuje čas, aby správně zakódoval informace. Z pohledu produktivnější paměti platí: Pokud si potřebujeme něco zapamatovat, ukončeme multitasking, řešení více věcí naráz.
Silná pětka: vůně, dotek, chuť, sluch a zrak
Čím více smyslů do takzvaného kódování informací zapojíme, tím silnější bude. To je důvod, proč si babiččiny domácí buchty pamatujeme tak dlouho. Byla to potěcha pro oči, hmat i chuť. Měli jsme rty od cukru, ulepené prsty, a přitom cítili to těsto, tu náplň…
Stejně tak osobu, kterou jsme poprvé potkali, vůbec nemusíme znát jménem, ale podle řeči (kterou slyšíme), parfému (který máme stále někde v nosním chřípí), vlhké dlaně nebo silného stisku (který stále cítíme), zkrátka podle emocí.
Zopakuj to
Když si něco chceme zapamatovat, opakujeme to. Opakování je matka nejen moudrosti, ale i paměti. Není to pro nás nic nového. Učili nás to odmala rodiče i učitelé. Dospělému pomáhá nedrilovat se jednorázově, ale rozložit opakování do delšího časového období.
Naporcuj to
Vědci dlouho nechápali, jak si většina lidí může zapamatovat něčí devítimístná telefonní čísla, ačkoli člověk je podle vědy schopen držet jen sedm informací najednou. Pak na to přišli… My totiž umíme informace rozdělovat. Místo devíti samostatných číslic vidíme tři trojčíslí. Nebo si pamatujeme dvojčísla. Záleží na tom, jak jsme se už odmalička učili vnímat delší čísla.
Technika porcování funguje pro jakoukoli informaci. Rozdělme si velké množství dat na menší kousky a zaměřme se na pamatování jednotlivých částí. Jako při učení básničky.
Uspořádej si to
Naše mozky potřebují fungovat systematicky. Proto knihy mají kapitoly a prezentace části. Pečlivým uspořádáním toho, co si musíme zapamatovat, pomáháme mozku plnit pomyslné přihrádky paměti. On si pak pamatuje, v jakém šuplíku co má. Podobně mysl funguje při pexesu, kterým se cvičí fotografická paměť a také rychlost rozhodování.
Používej mnemotechnické pomůcky
Mnemotechnická pomůcka je slovní či grafická konstrukce, která umožňuje pamatovat si téměř nezapamatovatelné. Pomáhá totiž přidružením určitých představ – obrázků, rýmů, akronymů nebo písní. To se dělá už ve škole, například při biflování periodické soustavy chemických prvků. V žertovných větách počáteční písmena slov znamenala značky prvků:
- Líbal Bedřich Boženu Celou Nahou O Fuj Nestydo
- Hanu Líbal Na Kolínka Robustní Cestář Franta
- Běžela Magda Caňonem Srazila Banán Ramenem
Nauč se to tak, jak je pro Tebe ideální.
Hawking upozorňoval, že různí lidé dávají přednost různým metodám učení. A že bychom tedy měli používat styl, který vyhovuje nám, i když to není ten, jakým studuje většina lidí. Někomu pomáhá psaní dat, jinému nahrání a následné poslouchání. Někomu pomáhá učení do rytmu chůze, dalšímu do rytmu hudby. Ale každý má nějaký způsob, jak využít mozek ve svůj prospěch. A to nejen z hlediska paměti, nýbrž i hledání řešení různých problémů.
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář