Nedostatek péče a zájmu o vztah zabíjí vztah pomalu, dlouho, nenápadně a „ránu z milosti“ pak většinou nechá na nějaké druhotné příčině.
Vyhasnou, protože se o ně nikdo nestará: není na to čas a/nebo energie. Nejdřív je totiž potřeba zajistit živobytí, dostavět dům, splatit půjčku, rozběhnout kariéru, postarat se o děti, nemocné rodiče… Aktuálně důležitějších věcí, než je vztah, se za dobu partnerského soužití objeví celá řada a většina z nich má vysokou prioritu z naprosto pochopitelných důvodů.
Pro vztah je ale jedno, jaký máte důvod. Je jedno, zda jsou vaše důvody racionální, či malicherné. Vztah potřebuje čas, pozornost a péči obou partnerů, aby mohl prospívat. Bez těchto ingrediencí pomalu uschne. Není možno jej tedy zanedbávat nekonečně dlouho bez následků, ať už jsou důvody jakékoliv.
Ignorujeme věci pro nás bytostně důležité (jako třeba zdraví), protože je tu vždycky něco co „hoří“ víc. A to je speciálně u vztahů velký problém – zdravý vztah totiž sice nějaké to zanedbávání určitý čas ustojí, ale v okamžiku, kdy se projeví první skutečně vážné následky dlouhodobého zanedbávání, bývá už pro vztah skoro pozdě.
Těmito vážnými projevy jsou úbytek zájmu o druhého, rezignace, nechuť až odpor k blízkosti a sdílení. Jak si asi umíte představit, v okamžiku, kdy se plně rozvinou, bývá už velmi obtížné vztah zachránit. Bohužel, dost často je až toto okamžik, kdy se partneři (pokud vůbec) rozhodnou vyhledat pomoc.
Vztah nestačí jen zajistit, je potřeba v něm žít, zabydlet ho svou přítomností. To znamená být tu pro druhého, a to stojí čas a energii. Spoustu času a energie – což je v časech, kdy náš životní obzor (víc než kdykoliv v historii) překypuje možnostmi, ale nedostatkovými komoditami (také víc než kdykoliv v historii) jsou právě čas a energie, docela problém.
Ve skutečnosti bývá větším problémem pro vztah nedostatek energie než nedostatek času. Pokud na sebe partneři nemají moc času, ale únavou a vyčerpáním navzdory svému vysokému životnímu tempu netrpí, mohou se to málo času, co na sebe mají, naučit využívat velmi efektivně a intenzivně. Naopak pokud mají partneři sice dostatek času, ale sil na to být spolu se jim už nedostává, pak je jedno, kolik času stráví ve své blízkosti – být tu pro druhého není totéž co být doma.
Pokud např. celý den běháte, zařizujete a řešíte všechno možné a pak přicházíte domů s tím, že teď chcete mít konečně klid, pak vězte, že něco není v pořádku. Domov je především místo pro rodinu a vztah, místo pro odpočinek je to až v druhé řadě.
Pokud to máte nastaveno opačně, budete mít nejspíš tendenci případné problémy neřešit a odkládat, a to se vám nakonec nevyplatí. Věty jako teď na to opravdu nemám náladu nebo jsem unavený (unavená), nemůžeme to nechat na jindy?, zaznívají-li příliš často, jsou signálem, že nejspíš aktuálně nedokážete dávat vztahu, co potřebuje.
Právě v takové chvíli má smysl se zastavit a uvědomit si, co pro vás má skutečně smysl, a jestli to, čemu věnujete tolik energie, má pro vás opravdu takovou cenu, že pro to stojí riskovat vztah. A pokud zjistíte, že to za to nestojí, položte si otázku, co s tím tedy uděláte?
Ale rozhodně se nevyplácí mávnout nad tím rukou. Lhostejnost totiž zapouští kořeny rychle a vytrhnout ji bývá těžké.
Michal Mynář, psychoterapeut
COOLna 
Napsat komentář