COOLna

„Kyjev a Charkov jsou dva základní pilíře ukrajinské obrany. Pokud by tato dvě města padla, Rusové věří, že zbytek ukrajinské obrany se začne postupně drolit. Je pochopitelné, že směřují hlavní úsilí proti těmto velkým městům,“ vysvětluje ruskou taktiku armádní generál ve výslužbě Petr Pavel.

„Ekonomické sankce omezují schopnost Ruska nakupovat v zahraničí. Ale munici a palivo si umí vyrobit Rusko samo. Sankce vás nezbaví schopnosti válčit, sankce to prodraží a zkomplikují. Nemalujme si, že sankce zastaví konflikt,“ upozorňuje ekonom a bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer.

Ruské centrální bance se zúžily možnosti, jak korigovat kurz rublu. Některé má ale stále k dispozici: „Prožil jsem dvacet let života v systému, který kurz určoval administrativně, cizí měny se přidělovaly. To je varianta, ke které se Rusko může vrátit,“ naznačuje Singer.

Kromě zmrazení rezerv centrální banky Rusko podle Singera nejvíce bolí odstřižení od systému SWIFT. Ruské banky tak přišly o možnost, jak realizovat mezinárodní transakce.

I když se najde cesta, jak peníze posílat (například přes Čínu), bude to znamenat vyšší náklady. A někteří dodavatelé na to nebudou chcít vůbec přistoupit, protože se tím snižuje pravděpodobnost, že dostanou zaplaceno. Singer podotýká, že obchodní válka přináší ztráty pro obě strany.

„Čína je hlavní ekonomika, která se s Ruskem teď i nadále ochotna obchodovat a provozovat finanční transakce. Ale když jdou přes někoho, tak se za to musí platit. Kdyby to mělo být zadarmo, tak už s tím v tom rozměru obchoduje před sankcemi,“ zdůrazňuje.

„Ruská armáda má bohužel pro Ukrajinu – ale i pro nás – mnoho různých zdrojů, nejen těch, které udržují tu velkou vojenskou mašinerii v chodu, ale také zbraní,“ konstatuje generál Pavel.

„A zatímco v případě jaderných zbraní bude určitě prezident Putin velice zvažovat, jestli je použít a do jaké míry hrozit jejich použitím, tak u těch konvenčních může použít téměř cokoli. Zatím ruská armáda na Ukrajině zdaleka nepoužila ty nejničivější zbraně konvenční, které má k dispozici.“

„Bojová pohotovost jaderného arzenálu je samozřejmě naprosto zásadní hrozba, která budí velké obavy na všech stranách. Jejím cílem je nejenom vystrašit ukrajinské obyvatelstvo, ale vystrašit veškeré země Západu, které Ukrajinu podporují. Z tohoto důvodu je jasné, že prezident Putin používá hrozbu použití jaderných zbraní jako velký nátlak na změnu pozice Západu i Ukrajiny.“

„Jaderné zbraně obvykle slouží jako odstrašující nástroj proti vměšování nebo intervenci jiných jaderných mocností. A to, že by je použil na Ukrajině, to by se situace pro ruské jednotky musela skutečně katastrofálně zhoršit.,“ říká politolog Petr Kratochvíl.   

„Ta zastíraná neochota, kterou jsme koneckonců dobře viděli na váhání Německa – než došlo k zásadní proměně ve vztahu k Rusku –, ta neochota obětovat vlastní blahobyt, ta je myslím ten klíčový problém, který nás bude i do budoucna trápit a kde budou další kroky velmi obtížné. Už jen teď úvahy o tom, že se navýší – a koneckonců už se navyšují – ceny pohonných hmot nebo energií, tak to je věc, ke které se žádný západní politik moc pozitivně nestaví.“

Útok na Ukrajinu způsobil Německu velkou diplomatickou kocovinu. Berlín měl v posledních dvou dekádách přímou linku do Moskvy. Sázel na to, že za každé situace je lepší spolu mluvit a jednat než ukazovat svaly.

Berlín dělal vše pro to, aby tento komunikační kanál zůstal otevřený. A to i po anexi Krymu, kdy přes tento kanál Němci s Moskvou ničeho nedosáhli. Němečtí diplomaté mimo záznam už před lety s krčením ramen popisovali, že jednání s Moskvou o míru na Ukrajině skončila ve slepé uličce.

Německo nemělo záložní plán a trvalo na své jediné doktríně: dokud spolu mluvíme, můžeme dojednat mír. Ta platí nadále. Ale spíše jako zbožné přání. Že byla německá dosavadní politika vůči Rusku naivní, připouštějí i členové vládního kabinetu. Diplomacie nepodpořená silou nefunguje. Německo je nejsilnější evropskou ekonomikou, investice do armády budou enormní. Je to krok, kterému se Německo vždy bránilo. Ještě před volbami stávající koaliční strany výrazné investice do obrany odmítaly. 

To už je minulostí.

Nord Stream 2 zůstane ležet na dně Baltského moře jako prázdné potrubí. Tento plynovod byl německým trumfem i handicapem zároveň. Berlín doufal, že touto energetickou provázaností s Ruskem vznikne tlak na to, aby se obě země vždy dohodly. Vycházelo to z racionální úvahy, že nikdo nebude řezat větev, na které sedí.

Německé vlády se v tomto ohledu přepočítaly a to, co Německu zůstalo, je pouze handicap: energetická závislost na Rusku. Jediným východiskem z této lapálie je pro Německo energie z obnovitelných zdrojů.

Stejně tak jako dogma německé politiky nedodávat zbraně do válečných konfliktů. Německo muselo přehodnotit svůj postoj.