COOLna

Když v minulém roce začal počet ruských vojáků na ukrajinských hranicích stoupat, západní vyjednavači vůbec nepochopili situaci. Neuvědomili si totiž, nakolik jsou Putin a Rusko posedlí dlouhodobě zavedenou myšlenkou, že všechny národy kolem ruských hranic jsou vlastně vazaly „velkého Ruska“. Nejenže je Putin touto myšlenkou posedlý, pro něj Ukrajina byla vždy tím největším trnem v oku, což dokládá ruská okupace Donbasu v 2014. Vždyť Ukrajina válčí s Ruskem už 8 let!

Co se týče Putina, jde o zamindrákovanou osobnost s komplexem slaboduchosti. Jde o člověka, který žije v naprosto nevyléčitelné psychologické izolaci, který (stejně jako každý diktátor) neustále bojuje s komplexem méněcennosti. Ten si kompenzuje systematickou krádeží ze státní kasy (dnes je Putin nejbohatším člověkem na světě – proč to asi nevadí ruskému lidu?) a siláckými gesty, od polonahé jízdy na koni, předvádění osobní síly při judu až po vysílání 190 000 vojáků s cílem zabíjet nevinné sousedy a převzít jejich zem.

Někteří politici na Západě tvrdí, že za konflikt může pouze Putin a že ruský lid že je nevinný. Jak se to vezme. Rusko je národ, který je již od středověku psychologicky ustrnulý na jednom a tom samém bodě. Je to národ, který zná převážně utrpení a chudobu. Demokracii v žádném případě. Ze všeho nejvíc je to národ, který trpí úplně stejnými mindráky, které má Putin. Na sankce úplně kašle. Běžného občana se netýkají, a pokud o nich ví, tak je hrdý na to, že jim dokázal odolat. Není totiž vůbec těžké vypěstovat francouzská jablka anebo španělské papriky i v Rusku.

Stejně tak je Rusům šumafuk, co si o nich Západ myslí. Tím spíš, že se to kvůli cenzuře ani nedozvědí. Ruský lid, stejně jako Putin, totiž touží po jediném: obdivovat a psychologicky si osvojit mýtus vlastního „velkého Ruska“ a pak to zapít vodkou. Cíle je zapotřebí dosáhnout bez ohledu na morálku, o lidských životech nemluvme. Svědčí o tom zdrcující fakt, že v Rusku se těší největší oblibě právě ti vůdci, kteří zmasakrovali nejvíc vlastních spoluobčanů. Na prvním místě dnešního žebříčku popularity v Rusku je Josif Stalin (deset miliónů ruských obětí). Hned po něm je Vladimir Iljič Lenin (tři milióny ruských obětí). Píše se rok 2022. Jistě, že jsou i „lepší“ Rusové – kultivovanější –, kteří smýšlí jinak a s ničím takovým nesouhlasí. Jenže jich není dost.

Musí tedy být zjevné, že síla a hrozba je právě (a pouze) to, co ruská mentalita upřednostňuje. Rostoucí příliv peněz a zbraní ze Západu do ukrajinského „vazala“ dokonale legitimizoval psychopatologickou Putinovu myšlenku, že musí zachránit „velké Rusko“ přes „defenzivní“ invazi země, která se nešťastně odtrhla od své matky. Současná válka je dokonalým důkazem toho, jak Západ nechápe důležitost této deformované rovnice a upřednostňuje tu vlastní.

Je čas konečně pochopit, že Rusko zdaleka nepotřebovalo komunismus, aby vytvořilo konflikt se Západem, a že nejlepší věcí na studené válce bylo, že Rusko se pečlivě hlídalo, a proto válka nenastala.

Po pádu železné opony jednali všichni politici s Ruskem tak, jako kdyby se ruská středověká a zamindrákovaná mentalita spontánně vyléčila, přeskočila do moderní doby a osvojila si diplomatické a morální pravidla a principy evropského jednání. Invaze na Ukrajinu je dalším důkazem toho, že tomu tak nikdy nebylo a nikdy tomu tak nebude. Měli bychom se tím řídit, než bude skutečně pozdě.