COOLna

….dědictví času a kultury…


Populisté nejdříve posouvají hranice vyřčeného, pak proveditelného.

Samozřejmě nelze stavět monokauzální řetězce podle vzorce: když tolikrát vyřkneme ‚X‘, dojde nutně k ‚Y‘. Ale, a to vyplývá z analýz diskursů a vědeckých studií komunikace, když jsou určité pozice pravidelně opakovány a pokud možno ještě zůstanou bez odporu, tak se stávají akceptovatelnějšími. Určují politický diskurs a usnadňují tak určitá politická rozhodnutí – v sociální, stejně jako hospodářské, bezpečnostní nebo migrační politice. Řeč je mocným nástrojem, protože je naším prostředníkem ke skutečnosti. Proto je nanejvýš problematické, když naivistické pohádky proniknou až do občanské společnosti. Politici jsou při tom vzorem: pokud používají konfrontační rétoriku, budou lidé, kteří tak doposud mluvili pouze v temných hospodských zákoutích, posíleni, aby tak mluvili i na veřejnosti. A také tak jednali.

V uplynulých letech jsme tu měli jistý ostych před konflikty a kvůli dlouhému trvání velké koalice došlo k ztrátě profilace občanských politických stran. Tím utrpěl politický střet a debatní kultura. Velké koalice usnadňují vzestup stran z krajů politického spektra. K tomu je třeba přičíst, že se mnoho politiků, zejména Angela Merkelová, vyhýbá jasným prohlášením. Málo vysvětlují politickou a normativní podstatu svých politických rozhodnutí a schovávají se za technokratické fráze, mluví tedy například o „chybějících alternativách“ a „věcných omezeních“, která s sebou přinášejí „trhy“ nebo Evropská unie. To u voličů vzbuzuje dojem pasivity a silně omezených možnostech politického jednání. Tím uvolňují místo populistům, kteří se mohou prezentovat jako „alternativa“ k „establishmentu“ a pomocí hesel jako „lid jsme my“ dokonce ještě mohou legitimizovat své volání po zdánlivě ještě větší demokracii.
Jak lze debatu zase zkvalitnit?
Konfrontací.Na jedné straně musíme ve veřejných debatách nastavit jasné hranice a ideologii, která napadá liberálně demokratické společnosti, odsoudit jako nedemokratické a protiliberální. Na druhé straně by měla existovat obsahová konfrontace. Samozřejmě ne jen o tématech, která vyvolají pravicoví populisté, ale o takových, která jsou důležitá v každodenním životě.
Astrid Séville, politolog


krematorium