Jak moc se naše kůže změnila evolučně?
Zásadně. Například došlo ke značné redukci ochlupení, které bylo významným ochranným prvkem. To jako dermatolog vnímám už tím, že naši předci neměli problém s fotoprotekcí, čili nemuseli přemýšlet, jak se chránit před UV zářením. Určitě se také výrazně zjemnila. Hlavně se ale v posledních 50 až 60 letech zásadně změnily naše hygienické návyky. Otázka je, jestli je to dobře, nebo ne. U onemocnění, jako je atopický ekzém, totiž hygienická hypotéza říká, že častým mytím se snižuje přirozená obranyschopnost organismu i samočisticí schopnost kůže, což pak může vést ke vzniku alergií včetně atopického ekzému. Jiný z pohledu péče o takto postiženou pokožku ale zase říká, že je lepší kůži mýt a následně dodatečně zvláčňovat mastí. Ten první se přitom naopak přiklání k názoru, že je lepší nechat vše na samočisticích schopnostech kůže. Mytím sice odstraníme případné bakterie, nečistoty a alergeny, které mohou kůži dráždit, na druhou stranu ji tím ale ještě více vysušujeme, čímž si zaděláváme na mnohem větší problém.
Takže promaštění kůže pomocí krémů není dostatečně efektivní?
Zvláčnění kůže zvnějšku pomocí mastí nikdy není tak kvalitní jako pomocí vlastních lipidů, jež jsou uvnitř kůže a prostupují celou tloušťkou naší pokožky. Docílíme pouze zjemnění rohové vrstvy, nepronikne ale hlouběji do celé epidermis ani do koria. Těmto vrstvám bude zvláčnění stále chybět, zvláště když kůži ještě k tomu umyjeme. Kůži neprospívá ani množství chemických látek, které používáme. Všechny jsou sice dělány tak, aby nám prokazatelně neubližovaly, přesto však obsahují nejrůznější parfémy a konzervační látky, jež mohou u citlivější části populace kůži alergizovat. Laicky řečeno se kůže vůči nim stane citlivou, což později může vyústit až v alergickou reakci. Typicky například chemikálie parafenylendiamin, která se přidává do barev na vlasy. Mladé dívky, které si začnou barvit vlasy v patnácti šestnácti letech, později nemají čím překrýt šediny, protože už mají „vypěstované“ alergie právě na parafenylendiamin nebo i některé z jiných látek, jež se do barev na vlasy přidávají. Pokud je to tedy možné, je lepší je používat co nejméně.
Říkáme, že kůže je zrcadlem vnitřních chorob. Nedávno jsme to mohli vidět na příkladu takzvaných covidových prstů. Dermatologové ve Španělsku a Itálii upozornili na to, že až u dvaceti procent pacientů pozitivních na covid-19, včetně těch, kteří jsou bezpříznakoví, se objevují různé kožní projevy, například vyrážky nebo zmíněné covidové prsty. Jde o červené hrboly na prstech zejména dolních končetin, jež jsou bolestivé na dotek a mohou svědit. Zpětně jsme tyto případy konzultovali s lékaři, kteří pacienty s covid-19 léčili i u nás, a ukázalo se, že tyto kožní projevy se u nich skutečně často vyskytovaly. Zvláště u dětí a mladistvých pacientů se objevují jako první příznak onemocnění, někdy jsou dokonce jediným projevem. Řada rodičů nám posílala fotografie covidových prstů svých dětí, u nichž se později zjistilo, že jsou pozitivní, přičemž u nich nemoc probíhala až na tento symptom bezpříznakově. Virus totiž paradoxně nenapadá jen dýchací cesty, ale i cévní systém v periferních oblastech, což jsou třeba právě prsty na nohou. V kapilárách vyvolává zánět, ucpává tyto drobné cévy a tím je poškozuje. Proto kůže zčervená a je bolestivá na dotek. Podobné zánětlivé projevy ale můžeme vidět i jinde na kůži v podobě vyrážky, kopřivky nebo mramorované kůže. Jenže když vám přijde do ambulance pacient s tím, že se dusí a má kašel, často nepátráte, jestli má červený palec u nohy.
Lupenka (zánětlivé onemocnění kůže projevující se zarudlými pupínky pokrytými šupinami) prý může způsobovat onemocnění kloubů. Co je příčinou lupenky?
Lupenka je zánět kůže, při němž zároveň dochází k nekontrolovatelnému množení kožních buněk. Co je rychlé, bývá nekvalitní. Buňka ze spodní vrstvy pokožky na kožní povrch cestuje přibližně 28 dní, u lupenky je to jen tři až pět dní, takže nestačí kvalitně zrohovatět a pak se jí samozřejmě nechce z kožního povrchu olupovat, vytváří tam nánosy, což jsou právě šupiny na zánětlivém podkladu. Dokud jsme nevěděli, co je primární příčinou, zda zvýšené množení buněk, či zánět, nebyla léčba tak efektivní. Dnes víme, že nejprve je potřeba tlumit zánět, protože ten urychluje množení buněk. To se poměrně úspěšně daří díky cyklosporinu a biologické léčbě. Správně říkáte, že u lupenky mohou být postiženy i klouby. Není to nic tak překvapujícího, má to svou morfologickou logiku. Například zánět nehtových valů kolem nehtů způsobuje změny na nehtových ploténkách, zároveň je ale tato oblast propojena přes vazivo do kloubního pouzdra posledních článků prstu.
při lupence jsou výrazně postiženy i cévy, a dokonce že lupenka urychluje aterosklerózu. Poškozuje totiž cévní stěnu, takže se do ní mnohem snadněji zabudovávají různé látky. Snáze se tam tedy vytvářejí aterosklerotické pláty. Proto pacienti s neléčenou těžší lupenkou umírají na infarkt myokardu v průměru o nějaké tři až čtyři roky dříve než běžná populace s infarktem, ale bez lupenky.
Prohlubující se ateroskleróza (kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny, pozn. red.) se neprojevuje jen ve věnčitých srdečních tepnách, ale i kdekoliv jinde v těle, například v mozku, očích a také na kůži. Pozorujeme zhoršené prokrvení v akrálních, tedy okrajových partiích, v jejichž důsledku vznikají třeba na dolních končetinách různé typy vředů, jaké vidíme u diabetiků. Také ochlupení více postižené končetiny je mnohem jemnější. Horší bude i průtok krve tepnami, což můžeme zjistit změřením krevního tlaku na příslušné noze. Změny na nehtech zase můžou poukazovat na plicní choroby. Mají tvar hodinového skla, jsou zaoblené. Diabetici zase mají větší sklon k mykózám, tedy kožním onemocněním způsobeným například kvasinkami. Kvůli špatnému metabolismu cukrů je kůže diabetiků pro tento druh cizopasníků mnohem atraktivnější. Mykózy vznikají především v kožních záhybech, pod převislými prsy, břichem nebo mezi prsty, kde je vlhko. K tomu přispívá i snížená obranyschopnost kožního povrchu vůči okolnímu prostředí.
Zhoršenou imunitu údajně může signalizovat i taková banalita, jako jsou bradavice. Je to pravda?
Je, a platí to i pro opary. V obou případech jde totiž o virové onemocnění. Za normálních okolností se s opary tělo samo vypořádá. Ale pokud není kožní imunitní systém dostatečně kvalitní, může mít pacient problém s jejich léčbou a budou se mu opakovaně vracet. Časté je to například u lidí trpících atopickým ekzémem. Jejich kůže je totiž náchylnější k bakteriálním, virovým i jiným infekcím. Takový opar se pak může ze rtu rozšířit třeba na celý obličej, dostane se na oční rohovku a nenávratně poškodí zrak. Na to je potřeba předem myslet a začít ho léčit včas u všech lidí se sníženou imunitou. Ať už se jedná o atopiky, lidi HIV pozitivní, případně i pacienty s nějakým nádorovým onemocněním, kteří procházejí cytostatickou léčbou, protože i ta ovlivňuje obranyschopnost organismu.
Citlivost ke slunečním paprskům však zvyšují také různé protizánětlivé léky, například běžně používaný gelsketoprofenem, který se nanáší na kůži ke zmírnění bolesti svalů a kloubů. Totéž způsobují i psoraleny, jež se vyskytují v řadě rostlin, například v petrželi, v pastináku, v celeru, v citrusových plodech (grapefruitu), ale i dalších rostlinách volně rostoucích v přírodě, kupříkladu v bolševníku. Když nám do ordinace přijdou mladí lidé s tím, že mají různé šmouhy po těle, vždycky je namístě zeptat se, co dělali o víkendu, jestli například nepolehávali někde na čerstvě posekané louce. Šťávy, které se z rostlin uvolňují, totiž v kombinaci se sluncem způsobí červené nebo hnědé šmouhy.
Když jsme u těch rostlinek, využíváte je i v dermatologii? Věříte jim?
Nebál bych se třeba odvaru z heřmánku nebo dubové kůry. Ale i tady platí, že když se to s nimi přežene, může si člověk vypěstovat senzibilizaci, laicky řečeno alergickou reakci, nebo aspoň zbytečné přesušení kůže. Jenže pacienti někdy mylně podléhají dojmu, že co je přírodní, to je bezpečné. Můj učitel z mnichovské kliniky, kde jsem dva roky pracoval, těmto lidem říkal, ať zkusí rozžvýkat dva listy digitalisu, takzvaného náprstníku obsahujícího glykosidy působící na srdeční činnost a skončí to zástavou srdce. Přitom je to přírodní rostlina! Také může být problém garantovat složení a obsah účinných látek, protože někdy na rostlinku svítí slunce, jindy ne, proto jednou bude obsahovat více látky, pak zase míň. A od toho se bude odvíjet i účinek. To platí i pro masti s THC, které si lidé sami doma vyrábějí.
prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, kožní lékař a ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
COOLna 
Napsat komentář