COOLna

Než dočtete tuto větu, paprsek světla třikrát proletí vzdálenost Země-Měsíc. K tomuto vědeckému poznání dospělo lidstvo až v posledních 200 letech a doplnilo náboženský, etický i estetický rozměr, který má světlo už tisíce let. Světlo není jen elektromagnetickým zářením, je také jednou z nejstabilnějších konstant lidského kolektivního vědomí. 

Jako jeden z příkladů lze uvést intelektuální hnutí, jež formovalo Evropu v 17. a 18. století – osvícenství. Již samotný termín osvícenství na sebe prozrazuje, že světlo bylo považováno v této fázi dějin za symbolický nástroj poznání či chápání. Pruský filozof Immanuel Kant ve svém spise Co je osvícenství? hlásá, že společnost se může „osvítit“, bude-li svobodná a bude-li používat rozum. Ostatně onu racionalitu reprezentuje v totožné době přívlastek „osvícenský“ v případě absolutismu, respektive takto nazývané formy vlády Josefa II. a řady dalších. Osvícenské ideály zde tedy vystupují jako znamení transparentního chodu společnosti a jejího sebeporozumění na základě (někdy až dogmaticky) racionálního přístupu.

„Mehr Licht!“ měl údajně z posledních sil zvolat Joachim Wolfgang von Goethe, aby snad služebná pohnula závěsy a paprsky slunce našly cestu do místnosti. Tento bezvýznamný střípek každodennosti je ovšem dnes brán jako memento osvícenství, když se Goethův výkřik začal mezi některými tradovat coby apel na ještě intenzivnější osvícenské tendence v dobové společnosti.

Světlo hrálo v básníkově životě velmi podstatnou roli. Považoval jej za „homogenní nejjednodušší bytí“. Na základě polarity světla a temnoty se pokusil (dnes víme, že mylně) vysvětlit fenomén barev a neváhal dokonce přiřknout jednotlivým barvám obecné vlastnosti jako krásná, užitečná, dobrá atd.