COOLna

Proč jste knihu vymezila na vdovy?

Mě totiž vždycky baví dívat se na svět neotřelýma očima a netradiční perspektivou a myslím, že hornické vdovy se přímo nabízely. Hornictví je obecně spojováno s muži, jenže jednak každý horník má manželku, dceru nebo milenku a jednak ženy na šachtách také vždycky pracovaly. A věřím, že když se použije ne moc užívaný pohled, odkryje to jiné problémy. Obecně ten přístup vychází z toho, jak mě baví dívat se na svět.

A proč ne třeba manželky?

Protože ty vdovy jsou silné a nese to v sobě tragiku, aniž bych s nimi primárně chtěla mluvit o tragických důlních událostech. Souvisí to také s tím, že hornické povolání je jedna z nejnebezpečnějších dělnických profesí, takže se ten název i nabízel. Když se dnes mluví o hornictví, pak jenom skrz problematiku těžby nebo to, jak to v kraji kvůli těžbě vypadá. Perspektivu těchto žen nikdo nezohledňuje. Navíc Slezsko je hornických vdov plné, starých i mladých žen po havířích je tam skutečně hodně.

Dá se jejich počet na Slezsku vyčíslit?

Ne. Když pojedete do Hornického muzea v Landeku, je tam pamětní zeď, kde jsou vypsané tragické události na dolech i horníci, kteří při nich zemřeli. Ale už tam nenajdete jména, jež jsou považována za diskutabilní. Pokud totiž horník zemřel při práci na šachtě, ale mohl v tom nějakou roli hrát alkohol nebo zbytkový alkohol, jsou takové oběti ze soupisů vyloučeny. V Německu například tyhle statistiky existují a jsou celkem otevřené, u nás ovšem otevřené nejsou. Jestliže po roce 1989 bylo zpětně medializované důlní neštěstí z roku 1961 na Dukle (černouhelný důl v Havířově), prostě se ví, kolik po 108 hornících zůstalo vdov, sirotků, případně pohrobků. Celková statistika ovšem neexistuje, protože při menších neštěstích, která třeba souvisejí s porušením bezpečnostních předpisů, se takové případy do médií nedostanou.