Naše společnost trpí závislostí na práci. Shodne-li se pravice s levicí na něčem bez obtíží, je to idea, že vytváření pracovních míst je vždy dobrá věc. Práce se stala jednou z charakteristik dobrého občana. Nechali jsme si vnutit představu, že každý, kdo nepracuje tak tvrdě, jak jen dokáže, byť na něčem, co ho vlastně nebaví, selhává.
Výsledkem je, že zaměstnání si nárokuje stále větší část naší energie a času. Velká část odváděné práce je ale úplně zbytečná. Zbytečná jsou celá odvětví — vzpomeňte na telemarketing, korporátní právníky, privátní bankovnictví, brand manažery, střední management, administrátory ve školách a nemocnicích, redaktory interních korporátních časopisů, všechny uvedené profese spočívají především v přesvědčování, že jejich existence má smysl.
Zbytečná práce pak vytlačuje tu užitečnou — viz učitelky a zdravotní sestry zaneprázdněné papírováním. Zbytečná práce je také až na výjimky lépe finančně ohodnocená. A jak jsme viděli při koronavirovém lockdownu, čím užitečnější je vaše práce pro jiné lidi, tím méně vám za ni zaplatí.
Takto nastavený systém nedává žádný smysl a k tomu ještě ničí planetu. Pokud se své závislosti na popsaném pojetí práce rychle nezbavíme, budou naši potomci čelit katastrofám, oproti nimž se bude současná pandemie jevit jako trivialita.
Není-li to zjevné, pak především proto, že jsme bez ustání vedeni k tomu, abychom společenské problémy vnímali jen jako otázky osobní morálky. Všechna práce produkující oxid uhličitý vypouštěný do atmosféry se tak má vyložit především jako nutný důsledek našich spotřebitelských návyků. Proto například máme přestat jíst maso nebo snít o tom, že bychom rádi odletěli na dovolenou k moři. Je to zavádějící.
Svět neničí naše osobní chování. To je puritánská představa, podle níž musíme trpět, abychom si zasloužili potěšení. Ale je to jinak. Chceme-li opravdu zachránit svět, budeme zkrátka muset přestat tolik pracovat.
David Graeber: BBC Radio 4 podcast Rethinking Jobs
COOLna 
Napsat komentář