Doporučil jste mi ke zhlédnutí snímek Heleny Všetečkové Všichni mají pravdu?. Proč zrovna ten?
Protože je to první český film, jemuž se podařilo opravdu propojit politiku s filosofií. Mluví v něm jak ti filosofové, kteří si pro sebe našli metafyzické východisko, jež jim pomáhá vyrovnat se s úplností světa, tak i ti, kteří se pokoušejí ho nemít.
Ten film vznikal dlouho, Všetečková ho dělala spolu s Helenou Papírníkovou. Ony jsou podobného založení: mají schopnost přistupovat k lidem, aniž by do nich narážely. Jsou jako voda, do prostředí vejdou, všechny obejdou, něco zaslechnou, malinko se o lidi otřou a zase odplují, jako by se nic nestalo, a přitom mají na přítomné hluboký vliv, dokážou je přimět, aby něco zajímavého řekli nebo udělali. Já to neumím, pro ně je to přirozené.
Jedním z témat snímku Všichni mají pravdu? jsou instituce.
Žijeme v jejich zajetí. Řada z nich je tu s námi dlouho, ať jde o politické strany, nebo o církve. Jejich cílem je udělat z nás ostatních své členy, abychom se zařadili do jejich hierarchie a museli poslouchat ty, kdo jsou v nich nahoře. No a jsou filmaři, kteří k tomu přistupují analyticky, srovnávají si věci podle toho, co z čeho pošlo, a hlavně vnášejí do toho systému mravnost, hodnotí – a mohou se tak dostat do pasti, protože na každém organizovaném svinstvu musí být něco správně, jinak by se ani neujalo. Všetečková s Papírníkovou na to jdou trochu jinak, v každém okamžiku jejich filmu je přítomen smích. Vidíme, jak jsou jednotlivé figury směšné, a tím pádem jsme schopni nahlédnout limity jejich konání a tušit lepší budoucnost.
Ústředním pojmem toho filmu je pravda, k níž se jednotliví řečníci od Badioua přes Flosse po Žižeka vztahují. Jak to s ní máte vy?
Bytí je strukturované a má nějakou podstatu, pravdu, do níž je vše zahrnuto. A ta podstata je účastníkem hry příčin a následků. Pravda existuje, ale je to něco, co vy nerozeznáte. Vy ani nerozeznáte, že na něco vědomě působíte, protože vy sám vědomě na nic působit nemůžete. Buď žijete naprosto kauzální život, nebo se dotýkáte podstaty a ty zákonitosti měníte – ale v tom případě zase jen vykonáváte, co po vás ta podstata chce…
Jiná věc je, že pravdy se zmocnily právě instituce v čele s církvemi a jejich naprosto pomýleným pojetím boha. Stačí jim obléct si na sebe něco, co se třpytí, a už mají dojem, že jsou jeho vyslanci. Instituce dokážou zkazit úplně všechno, i lidem jejich životy.
Mám radost, jak k tomu Všetečková přistoupila. Obyčejně, když je filmař slušný člověk, začne sledovat, jak se lidem žije, a poukazuje na to, co mu přijde špatně. Že je v tom dobrý, poznáte tak, že ho dříve či později zmlátí. Takový filmař se postupně začne prohlubovat, pracovat s intuicí. A to ho taky bohužel často svede. Nejčastěji k magii. A zabývat se magií je neskutečná kravina, šťourat se v něčem, čemu nerozumíte, vás může dostat do blázince. Pak jsou ale takoví, jako je Všetečková, kteří začnou používat intuici jinou – intuici vlastního vnitřku. V životě nic nemůžete udělat úplně dobře, všechno je vlastně špatně. A tak nezbývá, než se rozhodovat podle svého vnitřního pocitu. Ne podle toho, co tím získám, ale co u toho cítím. Teprve když začne člověk jednat bez ohledu na vlastní zájmy, zrodí se z toho ti svatí Františci, co jim stačí si obléct lněné roucho a jdou pomáhat.
Jaký máte dojem z migrační krize?
Evropa se musí zbavit náboženských ideologií, a to jak katolicismu, tak islamismu. Jenže zároveň nesmíme ztratit vědomí filosofické podstaty našeho bytí. Církvím musíme přiznat, že na existenci jakéhosi metafyzického pozadí už několik set let upozorňují, ale je taky potřeba jim to vzít z pazourů. Pochopitelně opatrně, aby z toho nevznikly jiné idiotské věci jako třeba new age. Takže to je klíčové: když nadáváme islamistům, vymezujme se stejně i proti katolické církvi.
A pak musíme samozřejmě změnit způsob, jakým jako vyspělý Západ přistupujeme k zemím třetího světa, které devastujeme – vykrádáme a zaplevelujeme harampádím včetně našich zrezivělých zbraní, kterými se tam pak oni navzájem zabíjejí. Jenže náprava vyžaduje od západních politiků společenskou odpovědnost. Což asi ani nemůžeme čekat. Oni si za své funkce zaplatili a musí ty peníze obvykle vracet. Takhle to v kapitalismu chodí.
Jsme ale schopni tohle po „konci dějin“ změnit?
Změna přijde. A podle mě se zrodí na internetu.
Kdy k té změně dojde, nevím. Může to prasknout na podzim, ale taky za padesát let. Ony do toho zasahují i dost nečekané věci. Ostatně feudalismus potopilo něco tak obyčejného jako vynález parního stroje…
A vy se nebojíte, co by ta změna s sebou mohla přinést?
Samozřejmě, každá změna je nebezpečná a kolem každé se houfují gangsteři. Bude to určitě maso, vždycky v minulosti bylo. Osobně bych u toho nechtěl být. Jenže – díky Cromwellovi máme parlament, díky francouzské revoluci občana, díky ruské revoluci víme, že k vládnutí není nutný majetek. Goethe si říká pro radost: Čase, zastav se! Jenže času to není vlastní. Systém je nucen k permanentním proměnám vycházejícím ze všech jeho částí, a tím pádem i z oné podstaty. Jsme jako lidstvo de facto odsouzeni ke změně.
COOLna 
Napsat komentář