COOLna

Někteří přirovnávají Davidovu hvězdu s nošením roušek. Jiní zase používají analogii k nacistickému heslu „práce tě osvobodí“ (Arbeit macht frei) a říkají „očkování tě osvobodí“. Na demonstracích nebo na internetu se znovu a znovu objevují hesla a obrázky, které dnešní protipandemickou politiku přirovnávají k politice národního socialismu.

Co vězí za srovnáním s nacismem?
Na jedné straně jde o provokaci, vysvětluje Quent. Na druhou stranu dochází k jisté relativizaci, když lidé srovnávají otázku, zda se mají nechat očkovat nebo testovat, s průmyslovým vyvražďováním milionů lidí. Jde tedy také o zlehčování historie.

Podle sociologa Matthiase Quenta je to hlavní motiv takových srovnání. Tím, že se člověk prohlásí za oběť kvazi-národně socialistických metod, jak to dělají mnozí odpůrci opatření proti šíření pandemie, se dostává do situace, kdy oběť – údajně diskriminovaná – už nemá žádnou racionální povinnost se ospravedlňovat. Podle jejich argumentace lze odpor proti současné politice zdůvodnit i tímto způsobem.

Podle Quenta jsou poškozenými skutečné oběti nacismu: jak lidé z židovských komunit, tak ti, jejichž příbuzní byli zavražděni. Tím, že jsou vystavený zcela bezuzdému srovnání, jsou opět instrumentalizováni a stávají se znovu obětí, varuje Quent. Jejich dějiny jsou takříkajíc reinterpretovány a zločiny nacionálních socialistů na evropských Židech jsou zpětně bagatelizovány.

Na jedné straně, vysvětluje Matthias Quent, jsou ti, kteří se pasují do role Židů a vnímají se jako oběti nové diktatury. Známým příkladem je případ Jany z Kasselu, která se v listopadu 2020 přirovnala k Sophii Schollové. Na druhou stranu se objevují i obvinění na adresu demonstrantů, že jsou všichni „korona nacisté“.

Je vidět, že v tuto chvíli jde už jen o polarizaci, o co největší eskalaci s odkazem na národní socialismus, řekl Quent. Objektivní úvaha a argumentace jsou v takové rozjitřené atmosféře jen stěží možné. Ztrácí se civilizovaná diskuze.

V posledních několika týdnech jsme byli svědky toho, že některé protesty proti koronaopatřením byly doprovázeny i násilím. Ale samozřejmě ne všichni, kdo vyšli do ulic a demonstrovali, jsou kriminální pachatelé, vysvětluje Matthias Quent. Ani všichni ti, kteří používají takováto antisemitská přirovnání zapomínající na historii, nejsou násilníci. Tím, že zlehčují národní socialismus, se však dopouštějí antisemitských výroků.

Podle Quenta i jiná sociální hnutí ukázala, že komunita, která se cítí napadena, označuje oponenty za agresory. A odpor proti nim se pak jeví jako „hrdinský čin“.

Odkazování na národní socialismus a eskalace rétoriky není podle Quenta nic nového, ale v průběhu koronademonstrací je to obzvlášť patrné. Přirovnání slouží k přenesení největší myslitelné hrůzy do dnešní doby.

Výzkumné a informační centrum o antisemitismu (RIAS) v Berlíně uvádí, že neustálá trivializace natrvalo posouvá hranice vyslovitelného. A zdůrazňuje, že veřejná relativizace ale i nacistický slovník se stále více dostávají do středu společnosti.

RIAS shromažďuje informace o antisemitských incidentech, aby je mohlo dokumentovat, a poskytuje postiženým osobám podporu.

Quent vidí ještě jeden důvod, proč zdánlivě přibývá případů zkreslování historie: když se lidé dopouští takových lživých srovnání, je to podle něj také výrazem vzdělávacího a výchovného dilematu.