COOLna

Mnoho lidí žije v osudovém omylu, že kdo miluje, ten neodejde.

Jenže člověk je schopen odejít, i když miluje.

Odchází ne proto, že by druhého nemiloval, ale že bolesti, kterou od druhého přijímá, je už příliš – že už jí nesnesitelně. Co je nesnesitelné, to už déle nejde snést.

Všímejte si tedy nejen toho, jak moc Vás protějšek miluje. Ale také, kolik má v sobě negativní energie, jak velkému objemu bolesti čelí, aniž si to možná uvědomujete.

On/ona ode mě odchází a “já si nejsem ničeho špatného vědom”. Co když ale protějšek svou bolest už dlouhodobě dával najevo? Co když jsme to byli my, kdo podcenil jeho slova nebo naopak mlčení? Jestliže jsme si “ničeho nevšimli”, nesvědčí to víc o naší nevšímavosti, neschopnosti vcítit se, vnímat i to, co není řečeno? Do jaké míry opravdu jsme s protějškem NA STEJNÉ VLNĚ? Do jaké míry žijeme SPOLU, a do jaké jen VEDLE SEBE? Skutečně VÍME, co ho trápí, tíží, bolí? Nebo si jen MYSLÍME, že to víme; anebo si dokonce myslíme, že ho netrápí, netíží, nebolí VŮBEC NIC?

Firstclass