COOLna

Poškozený mozek si z koronavirové pandemie neodnášejí jen ti, kteří se nakazili virem SARS-CoV-2. Dlouhodobý stres vyvolaný radikálními životními změnami si vybírá daň v podobě „mozkové mlhy“ i mezi těmi, kteří infekci odolali.

Stres provázející pandemii může u jinak zcela zdravých lidí vyvolat zánětlivé reakce v nervové tkáni mozku, a to i v případě, že se nenakazili virem SARS-CoV-2, konstatuje v nové studii mezinárodní tým vedený Ludovicou Brusaferriovou z věhlasné Harvard Medical School v americkém Charlestownu. Studie byla publikována na serveru medRxiv.

Výsledky už ale vzbudily pozornost odborníků i laické veřejnosti. Vrhají nové světlo na nárůst případů fyzického i duševního vyčerpání, depresí a stavu, pro který se ujalo označení mozková mlha. V něm si lidé připadají, jako kdyby se úplně neprobudili. Obtížně se soustředí, nevnímají běh času a pro své pocity nenacházejí příhodnější pojmenování než „zamlžená mysl“. Mozková mlha netrápí jen ty, kteří prodělali těžkou formu covidu, i když u těch byl tento problém zaznamenán nejdříve. Od nástupu covidové pandemie přibývá případů „zamlženého mozku“ i mezi lidmi, kteří se virem SARS-CoV-2 nikdy nenakazili.

Ludovica Brusaferriová a její spolupracovníci získali pro svou studii data o aktivitě mozku zdravých obyvatel státu Massachusetts pořízená před čtyřměsíčním lockdownem vyhlášeným v roce 2020. U části dobrovolníků lékaři prověřili tytéž aktivity mozku po zrušení lockdownu. Zaměřili se přitom na gliové buňky sehrávající významnou roli při imunitní obraně mozku a na molekuly myoinositolu, které prozrazují probíhající zánětlivé procesy.

Po lockdownu došlo k výraznému zvýšení aktivity gliových buněk a k nahromadění myoinositolu v některých oblastech mozku. Změny byly nejvýraznější u lidí s největšími psychickými problémy. Vše nasvědčuje tomu, že i bez infekce je mozek lidí žijících v podmínkách pandemie zatížen natolik, že to vyvolává zánětlivé procesy a následně i psychické potíže.

Stres provází zvýšená produkce hormonu kortizolu, který se podílí na aktivaci gliových buněk v mozku. Při dlouhodobém stresu dochází k přebuzení gliových buněk a ty pak začnou likvidovat spoje mezi neurony, tzv. synapse. Narušují tím funkci mnoha mozkových center.

Nejhůře bývá při stresu postižena amygdala, která řídí naše emoce a je jedním z míst, kde se v mozku rodí strach a obavy. Ve stresu prochází těžkou zkouškou také hipokampus sehrávající klíčovou roli při ukládání informací do paměti. To je důvod, proč si lidé s mozkovou mlhou stěžují na zvýšenou zapomnětlivost. Stres poškozuje i oblast mozku označovanou jako prefrontální kortex. Tam se odehrává logické uvažování a plánování. Této části mozku vděčíme za kontrolu našich vnitřních pohnutek a emocí.

V důsledku lockdownů a dodržování pravidel společenského odstupu došlo během pandemie k omezení společenských styků a oslabení vazeb mezi lidmi. Víc než kdy jindy zažíváme pocity osamění, které jsou samy o sobě velmi silnými stresory. V kombinaci s osamělostí na nás ostatní stresy dopadají se zvýšenou razancí.

„Když jsme sami, náš mozek je vnímavější ke všem známkám rizika. Je to logické. O samotě je pro nás jakákoli aktivita mnohem náročnější, protože nemůžeme počítat s pomocí druhých,“ vysvětluje psycholog James Coan z University of Virginia. „Když sedíte a držíte za ruku někoho, komu věříte a koho máte rádi, váš mozek vnímá všechny hrozby jako slabší a také na ně slaběji reaguje.“

Problémy s „pandemickým mozkem“ netrápí jen dospělé. Většina malých dětí včetně novorozenců zvládá infekci virem SARS-CoV-2 bez vážnějších zdravotních obtíží. Mnohem horší následky pro ně má nárůst stresové zátěže v rodině. Početný tým amerických dětských lékařů vedený Dani Dumitriuovou z newyorského Columbia University Irving Medical Center porovnával vývoj dětí narozených během covidové pandemie s dětmi narozenými před pandemií. Ve studii publikované v lékařském časopise JAMA Pediatrics zjistili výrazné zpomalení vývoje dětí narozených po propuknutí covidové krize. Tyto děti zaostávají v hrubé i jemné motorice a také v komunikačních dovednostech. Propad je patrný jak v rodinách, jejíž členové se nakazili covidem, tak i v rodinách, které zůstaly nákazy ušetřeny.