COOLna

V zahraničních společenských magazínech se v roce 2021 objevilo šťavnaté sousto. Pokulhávající hygienické návyky hollywoodských celebrit. „Denně si myji jen podpaží a rozkrok. Nic jiného. A po sportování si opláchnu obličej, abych smyl pot,“ prohlásil třiačtyřicetiletý herec Ashton Kutcher v oblíbeném americkém podcastu Armchair Expert. Děti prý s manželkou, herečkou Milou Kunis, která rovněž vystoupila v pořadu jako host, myjí až ve chvíli, kdy začnou zapáchat.

Senzacechtivý tisk měl hned o čem psát a brzy následovaly další články na podobné téma. Do sprchy údajně příliš často nezavítají ani Brad Pitt nebo Johny Depp. Slušní lidé se zase jednou mohli pořádně pohoršit v diskusích – a v anketách, které články na toto téma v Česku doprovázely, pak respondenti nejčastěji zaškrtávali možnost, že oni sami se obvykle sprchují jednou až dvakrát denně.

Ve svatém tažení proti prominentním špinavcům zapadl jeden důležitý fakt. Proč a kdy přesně se stal z nedostatečné hygieny trend? Jistě, velkou roli hraje ekologický aspekt a snaha šetřit vodou. USA patří mezi největší spotřebitele vody, zdejší populace s přibližně 300 miliony obyvatel spotřebuje v průměru 817 bilionů litrů vody ročně a v nejedné slavné osobnosti bije zelené srdce. 

Zásluhu na vzestupu „špinavého hnutí“ má ale i kniha amerického lékaře a publicisty Jamese Hamblina Clean: The New Science of Skin. Ve Státech vyšla v roce 2020 a Hamblin působící na Yaleově univerzitě jako odborník na veřejné zdraví, ji začíná odpálením bomby. Konkrétně slovy: „Před pěti lety jsem se přestal sprchovat.“

Jeho publikace si všimla prestižní americká média, mimo jiné The New Yorker, a věnovaly jí poměrně rozsáhlý prostor. Aby nedošlo k mýlce, Hamblin nijak nerozporuje důležitost pravidelného a důkladného mytí rukou, které považuje za jeden z největších přínosů v oblasti veřejného zdraví vůbec. Když si v roce 1844 šestadvacetiletý maďarský lékař Ignác Filip Semmelweis pracující ve Všeobecné vídeňské nemocnici všiml, že porodní oddělení vykazuje vyšší úmrtnost než jiná oddělení nemocnice, přisoudil to přenosu bakterií na nemytých rukou. 

Přikázal proto svým studentům, aby si oplachovali ruce v roztoku chlornanu vápenatého, čímž přepsal dějiny medicíny. Efekt v podobě nižší úmrtnosti se dostavil záhy a v současné pandemické situaci jsme si znovu ověřili, jak obrovský může mít mytí rukou význam.

Jenže každá mince má dvě strany. A tak Hamblin kritizuje, kam až nás posedlost hygienou zavedla – vším tím přehnaným čištěním, drhnutím a mydlením jsme si rozkolísali imunitu. Americký lékař a publicista je přesvědčen, že ve 21. století se dlouholetý problém lidstva s hygienou obrátil: zatímco dříve se zanedbávala, ve 21. století jsme to s ní naopak přehnali. Hygiena přestala být otázkou zdraví a nahradil ji kult absolutní čistoty, až sterility. 

Na rozdíl od našich předků, kteří trávili mnohem víc času venku obklopeni hospodářskými zvířaty a bojovali s bakteriálními infekcemi, nás aktuálně čekají nové výzvy, třeba v podobě oslabené imunity, alergií a atopických ekzémů. Hamblin sám své tělo udržuje v čistotě, omývá se a pečlivě dbá na výměnu prádla, ale s pravidelnou sprchou cíleně skončil.

Jen o sprchování ale nejde. Kůži pravidelně zatěžujeme každodenním nanášením rozjasňujících krémů, speciálních sér a dalších kosmetických přípravků, o jejichž existenci jsme ještě na začátku milénia většinou neměli ani tušení.

Po revoluci se to samozřejmě změnilo, ale teprve v posledních deseti letech začaly produkty v koupelně opravdu dramaticky bobtnat. Make-up je dnes běžnou součástí mužského beauty segmentu a ten ženský se rozrostl natolik, že je pro běžného zákazníka téměř nemožné se v něm zorientovat. 

Například kosmetická ikona Charlotte Cho, zakladatelka mileniály milované korejské značky Soko Glam, doporučuje při každodenní péči o pokožku hned 10 kroků. Pokud se podle ní ženy řídí, měly by ráno aplikovat čisticí olej, pak čisticí pěnu, peeling, tonikum, esenci, péči podle typu pleti, masku, denní krém, oční krém a opalovací krém. Zdá se vám to přehnané? Pak byste měli vědět, že existují i beauty rituály čítající více než 15 kroků.

Péče o pleť se stala nejrentabilnějším odvětvím kosmetického průmyslu. Výrobky se mohou pořádně prodražit, zejména pokud se kombinují s dalšími produkty do propracovaných režimů. Ano, teď mám na mysli všechny ty protivráskové nebo hloubkově hydratující řady. Proč by měl zákazník platit jen za jeden krém, když si může koupit hned tři? A zdaleka nejde jen o pleť, ale třeba šampony, kondicionéry a vyživující masky z jedné linie, které se podle výrobců musejí ideálně používat všechny dohromady, aby fungovaly.

James Humblin není jediným odborníkem upozorňujícím na fakt, že kůži stále častěji vnímáme jako kapotu auta, které stále dokola drhneme, aby nebyla nikde ani šmouha. Když magazín Time položil před pár lety odborníkům dotaz, jak často bychom se měli sprchovat, výsledek mnohé čtenáře překvapil. Pokud by šlo čistě o zdraví a tělesný pach by nehrál žádnou roli, ideální by podle oslovených odborníků byla jedna, maximálně dvě sprchy za týden. 

Myslím, že většina lidí se myje až příliš často,“ odpověděl C. Brandon Mitchell, dermatolog a odborný asistent na George Washington University. Mytím totiž kůži zbavujeme přirozeného mazu, navíc můžeme narušit populaci bakterií, která na ní žije a která podporuje náš imunitní systém. Přehnané mytí může být škodlivé zvlášť pro lidi se suchou pokožkou; neustálým sprchováním se totiž pokožka vysušuje a snáz do ní proniknout mikroorganismy přenášející infekce.

Když jsem se při konzultování článku obrátila na Ivanu Pokornou, majitelku estetické kliniky Formositas, tedy ženu, kterou beauty byznys živí, překvapilo mě, jak radikální názor ohledně sprchování zastává: „Zapomínáme, že kůže je ochranný štít. Když ho narušíme, trvá šest hodin než se obnoví. Jistě, velkou roli hraje společenský aspekt, nikdo z nás nechce smrdět. Mýdlo by se ale správně mělo používat jen v intimních zónách, rozhodně ne od hlavy až k patě každý den. V otázce přehodnocování osobní hygieny ale hraje velkou roli i ekologická stránka. Několikrát denně splachujeme záchody pitnou vodou – a podobný životní styl je dlouhodobě neudržitelný.“

Nový pohled na kůži nabízí i dermatolog Monty Lyman v knize The Remarkable Life of the Skin z roku 2016. Ten tvrdí, že kůže často nemá u lékařů dostatečný respekt. A zmiňuje přítele chirurga vnímajícího kůži „jako balicí papír ukrývající dárky“, tedy svaly, cévy a vnitřní orgány, které jsou pro mnohé lékaře výrazně víc sexy. Ve své knize se proto Lyman rozhodl vrátit úder: snaží se naučit čtenáře (i odborníky) ocenit orgán na první pohled často neviditelný. Kůži vnímá Lyman jako ekosystém, který je v neustálém spojení se zdravím zbytku našeho těla i s okolním světem.

Například v kapitole nazvané Kožní safari podrobně představuje naše každodenní spolubydlící, obyvatele naší kůže. „Na první pohled vypadá kůže jako holá, nehostinná krajina,“ píše Lyman. „Ve skutečnosti je pro zvířátka, která jsou dostatečně malá, plná hřebenů a kaňonů, pouští a bažin.“ 

V knize zmiňuje i studii, díky níž dokázali vědci pouhým zkoumáním kožního mikrobiomu lidí zjistit, v jakém přesně městě žijí a s kým. Možná to bude znít nechutně a během následujících řádků zatoužíte po třetí sprše během dne, ale třeba páchnoucí mikrobi na nohou mohou odrazovat od plísňových infekce a roztoče na obličeji jsou vlastně jakési přírodní exfolianty. „Pokud se naučíme s těmito populacemi manipulovat a využívat je ve svůj prospěch, přinese to revoluci v medicíně,“ dodává Lyman vizionářsky.

Když si pročítám recenze jeho knihy, vzpomenu si na jednu svou šedesátiletou kamarádku, z níž by Lyman měl radost. Kolonie mikroorganismů obývajících kůži zřejmě řídí velmi zdatně, na první pohled totiž působí o dobrých patnáct až dvacet let mladší. Když jsme se z ní pokoušela dostat, jak o sebe pečuje, odpověděla: „To je lehké, nepoužívám vůbec nic.“ Má sice ráda decentní make-up, nicméně se nemaže. Ničím. Nanášení krémů ji nikdy nebavilo, nesnášela pocit mastnoty ulpívající na kůži. „Ve dvaceti jsem si říkala, že jsem na nějaké omlazovací krémy ještě mladá. A pak mi najednou bylo čtyřicet, všichni kolem říkali, jak vypadám skvěle, tak jsem s mazáním nikdy nezačala. Proč měnit něco, co funguje,“ zamýšlí se.