COOLna

Konzervativec Michael Durčák, centrista Matěj Hollan a levičák Michal Zlatkovský nedávno našli vzácnou shodu: během pár dní všichni zkritizovali přenášení amerických kulturních válek do české debaty. Máme vlastní problémy, debaty nad zámořskými kauzami od nich akorát odvádí pozornost, píšou shodně. Když neřeším jednotlivé argumenty, se sdělením v zásadě souhlasím. S přílišným zájmem o dění ve Spojených státech mám ale ještě jeden problém. Americká témata totiž ještě víc než tuzemské dění zakrývají to celosvětové. Vedle lokální perspektivy potřebujeme v době antropocénu taky planetární. Tu ale média takřka nepěstují, a to ani ta světová.

Důvody stojící za uhranutím Amerikou jsou dobře známé a týkají se většiny světa. Nejpozději s koncem studené války se Amerika stala globálním hegemonem, který svůj vliv úspěšně šířil i kulturně. A nejde pouze o filmy a hry, jak poznamenává Durčák, ale i uznání angličtiny jako celosvětového jazyka. To určuje i podobu zdejšího zpravodajství: většina novinářů umí právě anglicky. Když se proto pustí do psaní článků tolik prosperujících v dnešní mediální krajině – těch, co mají čtenáře zejména naštvat, a tak vybudit k reakcím na sítích –, nejčastěji přepíšou něco původně anglicky psaného. A ve Spojených státech se vždy najde něco, pro co bude mít našinec pramálo pochopení.

Přesto nemyslím, že největší problém představuje vytlačování místních témat. Když totiž chci, kvalitních pojednání o tuzemsku zpravidla nacházím dostatek. Knihy, články, podcasty – cokoliv. Palčivější problém představuje hledání něčeho, co pojednává o světě. Čistě lokální zaměření nedává smysl. Žijeme v globalizované společnosti, v níž se viry, memy i dopady klimatické změny šíří bez ohledu na národní hranice. Potýkáme se s planetárními krizemi, potřebujeme proto planetární perspektivu. Máme však pouze americkou.

Získáváme ji třemi způsoby. První: média referují přímo o americkém dění. Druhý: důležitosti nabývají záležitosti, pokud se aspoň nepřímo týkají Států. Třetí: může jít o něco na Americe nezávislého, stále to však bude popsané z amerického pohledu. Dává to do velké míry smysl: Spojené státy stále mají největší politickou, ekonomickou a kulturní moc, a tak se nejvíc podílí na vytváření světa. Pořád ale nepředstavují celý svět.

Tohle není problém pouze tuzemských médií. V jejich ekonomické kondici po nich těžko chtít původní reportování z Jižní Ameriky či střední Asie, jakkoliv bychom si i tady mohli uvědomit, že není pouze Evropa a pár velmocí. Skutečně světové médium ale zatím neexistuje nikde. Velké agentury jako AP, Reuters nebo Bloomberg stejně jako stále globálnější deníky jako New York Times a Washington Post pokrývají sice celosvětově dění, stále ale pěstují různé varianty americké perspektivy. Existují Spojené státy, a pak zbytek světa. Dává to smysl, mají sídla ve Spojených státech. Taky to ale otevírá prostor pro skutečně globální médium.

Jakub Jetmar