COOLna

Kdybychom jedli jen v okamžiku, kdy máme doopravdy hlad, problém s nadváhou by nejspíš vůbec nevznikl. Nutkavé jedení typicky spouští úplně jiný, většinou neuvědomovaný a nerozpoznaný nepříjemný pocit. Zvědomění si tohoto pocitu je přitom klíčem ke změně. Nutkavé jedení totiž ve skutečnosti funguje jako taková záplata na tento nepříjemný pocit. Je to podmíněný reflex. Když se cítím nepříjemně, jdu si něco dát. A hned se cítím příjemněji. Na chvíli. Jakmile fyziologický účinek jídla vyprchá, jsem tam, kde jsem byl.

Jak tedy můžeme zachytit ten pocit, který spouští nutkavé bažení po jídle? A jak ho máme „ošetřit“? Existuje na to nějaký jednoduchý návod? Koukám večer na film. Nohy mě už už vedou do ledničky pro něco na zub. Je tohle „bojiště“ místo, kde už rozumem nic nezmůžeme, nebo právě v tomto momentě můžeme něco zkusit?
První krok je docela jednoduchý. Než příště vyrazíte k ledničce, zkuste se na jednu minutu zastavit. Jídlo vám neuteče. Zaměřte pozornost do těla. Ten pocit, o kterém mluvíme, je v těle. Nejspíš ho zpočátku zaznamenáte jako nějaké nepříjemné napětí. Pozorujte ho chvíli. Brzy zjistíte, že je to něco jiného než hlad. Už to může být zajímavé. Pak ale můžete zkusit podívat se na ten pocit laskavým a soucitným pohledem. Jako kdyby vám malé dítě ukazovalo nějaké malé bebíčko a chtělo od vás politovat a ocenit vlastní statečnost. Zkuste ten pocit v duchu pohladit nebo obejmout. Usmějte se na něj. Zkuste mu v duchu říct třeba: „Už jsem u tebe. Zůstanu tu chvíli s tebou.“ Nejspíš budete překvapení, že pocit se začne rozplývat a mizet. A spolu s ním zmizí i nutkání se přejíst. Aniž byste tu potřebu jakkoli potlačovali.

Jan Benda, psycholog