Když jsem ukončila nějaký vztah, protože to v něm neklapalo, docela dlouho jsem u něj v myšlenkách zůstávala. Byla jsem si vědoma, že to k ničemu není, ale stejně se mi pořád zdálo, že snad mohu něco napravit.
Vždycky když se mlha první zamilovanosti rozplynula, začala jsem teprve vnímat psychologické zvláštnosti toho druhého. Viděla jsem je a v hloubi duše jsem věděla, že to není dobré, ale jako u většiny z nás i u mě převládalo mínění, že láska zmůže všechno a že se člověk přece může změnit.
Hledala jsem pak články na téma závislosti, stati o podstatě infantility, o manipulaci, a tak dále a tak podobně. Zhltla jsem je a rovnou je tomu dotyčnému strkala pod nos: „Podívej se na tohle! Tohleto je o tobě! Přesně takový ty jsi!“
Určitě odhadnete, jaké odpovědi se mi dostalo. Správně, agrese a slov jako „Sama jsi úplná husa“. Je to jasné. Čeho se dotknete, to člověka zabolí. Všechny zvláštní modely chování jsou psychologickou obranou proti duševním poraněním. Jsou to roky budované strategie chování umožňující relativně bezpečně ve světě existovat, i když nejste celistvá osobnost.
Dnes mohu s jistotou prohlásit, že člověk se změnit může. Skutečně se může změnit. Avšak pouze v jediném případě: JESTLIŽE TO SÁM CHCE.
Adaline
COOLna 
Napsat komentář