COOLna

Nástroje pro úpravu genetické informace jsou čím dál dostupnější a v odborné veřejnosti stoupá nervozita ze schopností komunity biohackerů. Experimenty z minulých let totiž ukázaly, že vyrobit biologickou zbraň je dnes snazší než kdykoli dříve.

Komunita nadšených amatérů experimentujících s modifikací genetické informace se v posledních letech rychle rozrůstá. Může za to čím dál větší dostupnost nástrojů pro editaci genetické informace, jako je crispr.

Tyto nůžky na „stříhání“ genů jsou považovány za jeden z největších objevů jednadvacátého století a jeho autorky Emmanuelle Charpentier a Jennifer Doudna za něj loni získaly Nobelovu cenu za chemii. Vědci díky němu umí najít určité místo v DNA a s pomocí vhodného „spolunástroje“ (známý enzym Cas9) ho vyříznout, nahradit nebo upravit.

Odstartovala tak zcela nová éra v mikrobiologii a genetice, která s sebou přinesla naděje na vymýcení nevyléčitelných chorob i obavy z možných rizik. Zatímco čeští vědci upravili genom chmelu nebo slepice, v Číně se před třemi lety narodila dvojčata, jimž biofyzik Che Ťien-kchuej potají vylepšil DNA, aby byla imunní vůči viru HIV.

Paul Dabrowa se snaží novináře i politiky varovat před rostoucími schopnostmi amatérů, jako je on sám. „Pokud bych měl schůzku s někým z vlády, přinesl bych si na ni zkumavku s kravskými neštovicemi,“ poukazuje na relativně neškodný patogen, z nějž britský lékař Edward Jenner na sklonku 18. století vyvinul očkování proti smrtícícím pravým neštovicím.

Dostupné techniky na úpravu DNA dávají i amatérům prostředky, jak kravské neštovice upravit v nebezpečný kmen varioly. „Pokud by to chtěli udělat bioteroristé, za nástroj na syntézu DNA z druhé ruky by dali asi dva tisíce dolarů. Celý proces by zvládli doma v kuchyni a vyšlo by je to na deset tisíc dolarů,“ říká Dabrowa.

Na nutnost lepšího dohledu nicméně upozorňuje čím dál více západních politiků. „Možnost bioteroru se může zdát jako něco z říše sci-fi. Ale pokud jsme moudří, musíme se už nyní připravit na jeho potenciální použití nestátními aktéry,“ upozornil tento měsíc britský expremiér Tony Blair.

Signatáři Úmluvy o zákazu biologických zbraní (patří mezi ně naprostá většina států světa) před třemi lety kvalifikovali genetickou editaci, genetickou syntézu či inženýrství metabolických drah jako výzkum „dvojího užití“, který může přinášet jak prospěch, tak škody.

Teoreticky to znamená, že signatářské státy by měly činnost amatérských nadšenců monitorovat a kontrolovat. V praxi s tím ovšem nemají žádné zkušenosti, a dokonce ani ve vědecké komunitě v otázkách biologické bezpečnosti nepanuje jasná shoda.

Na odborných pracovištích místo centralizovaného dohledu převládá princip dobrovolnosti a někteří vědci, které v průběhu kariéry otrávil rostoucí příval byrokracie, se navíc na amatéry dívají se sympatiemi.

„Pokud chcete učinit skutečně důležité objevy, musíte se naučit, jak obejít systém,“ říká fyzik Richard A. Muller, který před lety vzbudil poprask přiznáním, že potají odkláněl fondy na schválené projekty a financoval z nich rizikový výzkum. „Dělalo se to tak vždycky. Já sám jsem tak trochu garážový vědec,“ dodává.

Také mezi investory do progresivních vědeckých odvětví se šíří názor, že papírováním svázané financování vědy jen brzdí inovace.

„Ať už jde o biologii nebo jadernou fúzi, ty nejzajímavější věci se dějí mimo systém,“ myslí si Ajay Royan z investiční firmy Mithril Capital. „Bylo to tak vždy. Není náhodou, že Ada Lovelace, Freeman Dyson, Hedy Lamarrová, Šrínivása Rámanudžan a Leonardo da Vinci byli ztělesněním nezávislého a často podvratného ducha.“