COOLna

Zahraniční konkurence na vnitřním trhu Číny neexistovala, stejně jako ochrana patentů a z velké části ani dat nebo osobních údajů. Cizí firmy vytlačily úřady. V kontinentální Číně tak nefunguje vyhledavač Google, sociální sítě Facebook či Twitter, potíže má Microsoft. Nechtěly nebo spíš nemohly se přizpůsobit čínským požadavkům na cenzuru, předávání údajů o disidentech a opozici policii a různým omezením, která ovšem pro jejich čínskou konkurenci neplatila.

K tomu je potřeba připočíst také levné státní úvěry ve výši stamilionů dolarů. Jak mi před pár lety vysvětlili v sídle společnosti Alibaba, něco takového je normální, „nepočítá se to jako státní pomoc“.

Technologičtí giganti se samozřejmě straně revanšovali. Například tím, že na ně mohla „outsourcovat“ část dozoru nad internetovou populací. Přímo firmy zaměstnaly desítky tisíc lidí, kteří cenzurovali na sociální sítích, mazali politicky nevhodný obsah a předávali údaje o jeho autorech úřadům.

Zakladatelé a majitelé technologických firem vstupovali do komunistické strany a jejich management se chodil radit se stranickými tajemníky o strategických krocích, zejména pokud šlo o expanzi do zahraničí. Strana a vláda tam měly nad firmami částečnou kontrolu a před nástupem současného generálního tajemníka a prezidenta Si Ťin-pchinga to bylo oboustranně výhodné i pro jednotlivce. Za přiměřené „všimné“ šlo získat souhlas stranických bossů s lecčím – a také jejich ochranu. Dokonalá selanka, která měla pokračovat i za Si Ťin-pchinga.

Když Si v roce 2012 nastoupil do funkce generálního tajemníka, zdálo se, že, pokud jde o technologické firmy, bude pokračovat v duchu svého předchůdce Chu Ťin-tchaa. O tom se spekulovalo, že chce vybudovat z technologických firem „národní šampiony“ a s těmi pak prorazit na světový trh. Zkrátka vybudovat čínský Google, eBay či Apple se světovou působností.

Byl to právě Si, kdo prohlásil, že „vedoucí kádry [komunistické strany] na všech úrovních musí studovat špičkovou vědu a technologii“, podpořit její rozvoj a zejména výzkum umělé inteligence a superpočítačů. Mluvil i o využití těchto technologií nejen ke zvýšení produktivity v průmyslové výrobě, ale také v obchodu a ve službách.

Samozřejmě, byly náznaky, že Si směřuje k tvrdší regulaci společnosti, k omezení přístupu k informacím ze zahraničí i tvrdší cenzuře – třeba i kvůli přirovnávání své osoby k medvídkovi Pú. Komunisté ale dávali najevo, a to dávají dosud, že nejde o zátah proti všem firmám a celému odvětví. I proto velké čínské technologické společnosti a jejich majitelé neprotestovali. Navíc horší přístup na světový internet nebo k některým zahraničním webovým službám pro ně znamenal, že jim zákazníci nemůžou utéct ke konkurenci.

Pak ale přišlo překvapení. Loni na podzim „zmizel“ zakladatel obří čínské internetové společnosti Alibaba Group. Miliardář Jack Ma rád vystupoval na veřejnosti, v době svého zmizení byl porotcem v televizní soutěži pro africké podnikatele, kterou vymyslel. Najednou ale nebyl k nalezení, odmlčel se na internetu, ze show zmizel a začalo se spekulovat, že byl zatčen nebo ho jako člena komunistické strany zadrželi zaměstnanci Ústřední komise pro kontrolu disciplíny, jakési stranické policie.

Po několika měsících se znovu objevil, ale nikdy pořádně nevysvětlil, kde byl. Stal se terčem kritiky straníků, pak v tisku a úřady si došláply na jeho firmu Alibaba. Její finančnětechnologická dceřiná společnost Ant musela zapomenout na uvedení svých akcií na burzy. Spekulovalo se, že Ma vstoupil do byznysu, který ovládají velké státní banky, a proto dostal přes prsty. Nebo že „jen“ vyvolal stranickou nevoli, když si – byť na uzavřeném fóru – troufnul kritizovat nové regulace a regulátory a podotkl, že brzdí inovace.

Jenže nešlo jen o Jacka Ma: letos úřady postupně zasáhly proti dalším velkým technologickým firmám. Často kvůli chování, které léta přehlížely. Nebo kvůli porušení regulací, které teprve začnou platit. Tencent, podnikající hlavně na internetu, dostal pokutu mimo jiné za to, že nevymýtil sexuální obsah na svých sociálních sítích. Pokutu má platit i Didi, čínská obdoba Uberu, nebo Meituanu, aplikace na rozvážku jídla, a to za chování k zaměstnancům.

V srpnu navíc čínské Ministerstvo průmyslu a informačních technologií oznámilo, že má pětiletý plán regulace technologických společností. Tržní kapitalizace velkých čínských technologických společností se kvůli tomu podle The Economist snížila o neuvěřitelný bilion dolarů. Není divu, že v zásazích mnozí komentátoři vidí politický záměr a plán. Ale jaký? Vysvětlení je několik.

První je, že strana chce opravdu chránit zákazníky a uživatele aplikací před chováním potlačujícím konkurenci a zvyšujícím ceny. Regulátoři se například snaží odstranit to, že jeden prodejce může nabízet své zboží jen na jednom internetovém tržišti ovládaném jednou firmou a že platební systémy jednotlivých společností spolu úmyslně nespolupracují. Konec těchto monopolistických omezení opravdu často vede ke zvýšení nabídky a snížení cen.

A pro stranu je důležitá spokojenost obyvatel: spokojení lidé se nezabývají politikou a nemají touhu něco měnit. Na druhou stranu, kdyby nespokojenost s fungováním elektronických obchodů či internetových aplikací byla opravdu veliká, zásah by byl přišel mnohem dřív. Asi za tím bude něco jiného.

Dalším možným důvodem je ochrana osobních údajů. Čínské úřady mají strach, že by data, která považují za citlivá, mohla uniknout do zahraničí, nebo se jim prostě nelíbí, že data mají firmy, a ne ony samy. Může jít o údaje o různých nákupech či pohybu lidí, včetně stranických funkcionářů, nebo o jejich finančních operacích.

Proto čínští komunisté zasáhli proti spolupráci technologických gigantů se zahraničními firmami a brání tomu, aby čínské technologické společnosti vytvářely dceřiné firmy, které budou prodávat své akcie na zahraničních burzách a budou podléhat tamní regulaci. Podle Susan Shirkové z University of California v San Diegu je dokonce možné, že se Si Ťin-pching obává, aby majitelé velkých firem jednoho dne nezkusili osobní údaje vytěžovat a výsledky používat k manipulaci veřejným míněním proti němu. Třeba spolu s jeho hypotetickými budoucími stranickými rivaly.

Velká množství dat jsou také potřeba pro „trénink“ programů označovaných jako umělá inteligence i pro vytváření umělé inteligence skutečné. Proto chce mít čínský stát k těmto údajům sám přístup a kontrolovat jejich sběr a využití. Pokrok v umělé inteligenci a kvantové superpočítače mu mají pomoct získat vojenský náskok a převahu nad Spojenými státy.

Finmag