COOLna

V roce 2008 zpečetil Joseph Kabila s Pekingem gigantickou barterovou operaci – konžský kobalt a měď za výstavbu infrastruktury Číňany. Tehdejší prezident Demokratické republiky Kongo ucítil šanci ukončit skandální nedostatek silnic, železnic, nemocnic, škol, univerzit…

Měla to být „smlouva století“. Důkaz, že partnerství s Čínou může být jedině „win-win“. Po deseti letech vyšlo najevo, že Čína sice získala, co chtěla, v Kongu ale slíbené nemocnice, školy ani silnice stále nestojí.

Čína zase jednáním získala strategický přístup ke klíčovým nerostným zdrojům pro další průmyslový rozvoj. Konžská demokratická republika je největším africkým producentem mědi a zdaleka největším světovým producentem kobaltu, který je nezbytný pro výrobu baterií do elektrických vozidel a chytrých telefonů. Nebyl důvod, proč by mělo Kongo příslibu „win-win dealu“ s Čínou odolávat.

Během následující dekády se proměňovala i povaha vztahu. Barterová logika sklouzla ke komerční představě Pekingu o „hedvábné stezce“. Aby Čína o dovoz konžských nerostů nepřišla, soustředila většinu místních projektů na stavbu vodních elektráren. Potřebovala vyrobit dostatek energie pro průmyslovou těžbu.

Pro Konžany je tak třináct let od podpisu „smlouva století“ pouhým přeludem. Nestojí žádná ze slibovaných 31 nemocnic (každá se 150 lůžky) a ani základní kámen nemá položený ani jedna ohlášená univerzita. Z plánovaných 3 500 kilometrů silnic je dokončeno pouze 356 kilometrů zpevněných komunikací a 854 kilometrů tratí.

Představou o byznysu snů navíc otřásla zpráva, podle které musely být kvůli chybějícím klíčovým dokumentům zmrazeny účty Congo Construction Co. (CCC). Podle agentury Bloomberg, která zkoumala historii transakcí, jde o největší únik finančních informací z Afriky v historii. Ukázalo se, že za pět let prošly účty CCC desítky milionů dolarů k lidem a společnostem úzce spojeným s tehdejším konžským prezidentem Josephem Kabilou, který byl spřažený s čínskými společnostmi.

Článek Le Monde s upozorněním, že Čína v podstatě novodobě kolonizuje africkou zemi, zmobilizoval mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Chua Čchun-jing. Ačkoli v běžné pracovní dny ve svých tweetech spíše poukazuje na problémy Spojených států a úspěchy Číny, dny po zveřejnění článku zcela patřily Africe.

V den publikace článku Chua Čchun-jing připomněla, že „Čína vydala bílou knihu nazvanou ‚Čína a Afrika v nové éře: Rovnocenné partnerství‘.“ O dva dny později, po zahájení Fóra o spolupráci mezi Čínou a Afrikou (FOCAC), uvedla, že „za posledních 65 let Čína a Afrika vytvořily nezlomné bratrství v boji proti imperialismu a kolonialismu a vydaly se na zřetelnou cestu spolupráce na naší cestě k rozvoji a revitalizaci.“

Sice neuvedla, proč v Kongu nestojí ani jedna ze slíbených staveb, zato však sdílela devět programových bodů na pomoc Africe. Čína se zavázala zajistit „100 společností v tisíci vesnicích“, vypůjčit „500 odborníků na zemědělství“, vybudovat „centra pro nízkouhlíkový rozvoj a přizpůsobení se klimatické změně“ či poskytnout „další miliardu vakcín“.

Čínská vláda je tak skálopevně přesvědčena, že její ekonomické vztahy s africkými zeměmi jsou vzájemně výhodné a odmítá obvinění, že využívá africké dluhy k rozšíření globálního vlivu. Podle kritiků jsou velké infrastrukturní projekty prováděné čínskými společnostmi v Africe příliš drahé a zatěžují hostitelské země obrovskými dluhy, které nikdy nebudou mít šanci splatit.