„Vláda by měla šetřit na státu, ne na občanech,“ řekl ve svém projevu před hlasováním o důvěře vládě premiér Petr Fiala. Šikovně vytvořený rétorický obrat ovšem rychle svlékne svůj kouzelný šat, jakmile si uvědomíme, že šetření na státu se od šetření na občanech prakticky nedá odtrhnout. Fialova konfúze v umělém rozdělování ekonomiky a politiky začíná být problém.
Premiér se snaží vytvořit dojem, že lze ze systému vypreparovat něco jako čistý aparát, který se pak ořeže, čímž se ušetří desítky miliard korun. Připomíná to představu premiéra Andreje Babiše, který sliboval, že EET omezí daňové úniky a podvody a přinese do rozpočtu přes sto miliard korun.
Při pohledu na povinné výdaje státu, takzvané mandatorní a pseudomandatorní výdaje, které jsou zahrnuty do rozpočtu, je zřejmé, kde je v českém systému problém. Stát totiž musí z rozpočtu vydat na základě zákonné povinnosti skoro 80 % veškerých rozpočtovaných peněz. Je to tři sta miliard přes bilion korun, což je velmi široké a mohutné rozpočtové jádro.
Premiér Fiala považuje rozpočet za primárně politický, nikoli ekonomický nástroj, ale přistupuje k němu často ryze ekonomicky. To například když zdůrazňuje výši schodku či růst dluhu, nebo když říká, že na dluh se žít nedá.
Přitom stát i domácnosti v rozvinutím pozdním kapitalismu dluh přímo pohání a každý spotřebitel je cílenou reklamou hnán k tomu, aby si půjčoval. Aby se stal součástí kapitálového koloběhu vydělávání a utrácení, který se ve svém zrychlení donekonečna množí a obnovuje.
Kapitalismus je v tomto smyslu vlastně tvorba a správa dluhu, který se buď mění v investici, přinášející zisky a nové investice, nebo v pouhou spotřebu, přinášející delší či kratší potěšení a nutnost splácet.
Finmag
COOLna 
Napsat komentář