Když jdeš tmou navzdory explozím,
smíříš se s tím, že tě žádná změna
nečiní šťastným. Vždyť nehrozí…
Na srdci záplata z hedvábí.
Hniloba hrne se skrz ni ven.
Samet mě jemností nevábí.
Spíš výkřik ze tmy a teskný sten…
Neřeším bolest či hebkost strachu.
Čekám jen, až shořím na popel.
Holubí křídla se potácí v prachu.
Pach smrti po větru zavoněl…
Na koho obvykle vzpomíná
jepice v poslední hodině?
Ukápla ti slza do klína.
Dravci se seběhli k hostině.
Plamenům se nelze nikam schovat.
Sem tam jen zazní tmou teskný sten.
Dnes večer nám budou servírovat
jehňátka pečená napalmem.
Adriana Müllerová
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář