Hraniční porucha osobnosti je, když máš problém s určováním hranic. Ať už se jedná o emoce, vztahy, sebepojetí, nechápeš takový ten klasický společenský konsenzus, co je správně a co ne. Plus mnoho z nás bojuje s nepochopením společenských vazeb, celkově vztahy jsou těžce zvladatelné, ať už je řeč o rodině, práci nebo vztazích partnerských. K onemocnění se váže také úzkostně depresivní porucha, kdy člověk nemá správné limity toho, kdy je ještě normální a kdy už je v depresivní fázi. A vlastně to sám na sobě ani nedokáže rozpoznat. O HPO lze i říci, že v těchto projevech je na hraně s bipolární poruchou.
Oficiální diagnóza se vlastně jmenuje emočně nestabilní porucha osobnosti a dělí se na hraniční a impulzivní. Nejsou v tom úplně obrovské rozdíly, ani doktoři moc neví, jak přesně nemocného diagnostikovat, léky na to mnohdy nezabírají a jediné, co zabírá, je intenzivní psychoterapie.
Znamená to, že třeba nepoznáš, kdy je tvoje chování nevhodné?
Přesně tak, nepoznám, kdy je něco nevhodné říct, udělat. S těmi společenskými vazbami také souvisí to, že hraničáři se moc vážou na lidi kolem sebe, nedokážeme číst emoce ostatních lidí a zároveň nemáme pocit, že něco děláme špatně. Společenská interakce u nás prostě nefunguje.
Hodně hraničářů má také problémy se závislostí, ať už mluvíme o závislosti právě na vztazích, na alkoholu, drogách nebo čemkoliv jiném, vytvořit si na něčem závislost je pro nás velmi jednoduché. A to samé platí pro nezdravé rituály, často žijeme na hraně života a smrti, mnoho z nás si pohrává i s poruchou příjmu potravy, vyhledává nebezpečné prostředí, máme sklony k sebepoškozování a sebevraždám. Až 90 % hraničářů o sebevraždě buď přemýšlí, nebo se jí dokonce rozhodne provést, takže u této nemoci je relativně vysoká úmrtnost.
Máš pocit, že český zdravotnický systém na tuto nemoc není dostatečně připravený?
Mám pocit, že psychiatrická péče není připravena skoro na nic.
Refresher
COOLna 
Napsat komentář