Kolem 700 tisíc. Většina čísel pochází z psychiatrických ambulancí, kde téměř polovinu tvoří lidé s úzkostnými poruchami a depresí, což obojí řadíme mezi civilizační nemoci – jsou to poruchy prožívání závislé na prostředí. To ovšem mluvíme o lidech, kteří vyhledají pomoc. Pak je tady zhruba podobné množství lidí se stejným problémem, kteří ji nevyhledají. Na jaře 2021 významně narostlo předepisování benzodiazepinů u praktických lékařů, což jsou v praxi ti první, za kým jdeme, když nám není dobře. Pokud praktikovi pacient sdělí, že nemůže spát, je úzkostný a něco ho trápí, dostane tento medikament. Není to nejlepší řešení, protože se na těchto lécích získává snadno závislost, ale je nejběžnější, protože přináší rychlé uvolnění. I to je signál, že ta první covidová vlna s naším prožíváním něco udělala – přinesla vlnu úzkosti.
Ten lockdown („uzamčení“, celostátní karanténa, dočasné omezení pohybu s cílem zabránit šíření nákazy) je plus minus stejný, ale covidová vlna je masivnější. Hlavně je silnější nejistota ohledně budoucnosti a existenčního ohrožení. S nadsázkou říkám, že jarní vlna byla trochu jako táborová hra – začaly se šít roušky, vedlo to k jednotnému semknutí a akci, která vedla k satisfakci, protože se to celkem rychle zvládlo a nastalo zase uvolnění… Kdežto teď nemáme podobnou jasnou strategii, jak situaci zvládnout. Nad aktivitou převažují zákazy a omezení. To vyvolává pocit vnitřního napětí, jež se projevuje vztekem anebo právě depresí či úzkostí. Nakonec teorie naučené bezmocnosti je jedním z vysvětlení vzniku depresivní poruchy. (Naučená bezmoc je stav, kdy člověk věří, že nemůže něco změnit nebo to mít pod kontrolou, a proto se o to ani nepokusí a upadá do stavu bezmoci a demotivace.)
A to je právě ten problém, protože mozek máme od pravěku nastavený na střídání stresového vypětí při stavu ohrožení a období klidu a hojnosti – po akci přijde úleva. Kdežto permanentní stres, byť menší, v nás může probudit úzkost. Tím spíš, že nevíme, co bude za měsíc, za dva, za půl roku. Teď si do diáře nemůžeme dát jasné kotvy – v červnu jedu na dovolenou, mám se na co těšit. A v září dělám zkoušku, musím se na ni připravit… Předtím jsme věděli celkem jasně, co nás čeká. Dnes ne.
Proč je ten chronický stres tak zrádný?
Zvyšuje hladinu kortizolu. Tento hormon je neurotoxický, zvyšuje odumírání neuronů (nervových buněk) hlavně v oblasti hipokampu a to má významnou roli při vzniku deprese (hipokampus je část mozku, jež má „na starosti“ paměť, naši orientaci v prostoru a do jisté míry i řízení stresu). Akutní stres je adrenalinový, z toho můžete dostat infarkt. Chronický stres je převážně stres kortizolový, který vám může otrávit mozek a způsobit žaludeční vředy. Vůči chronickému stresu se musíme obrnit a nacházet si období klidu a aktivně ho i vyhledávat. Klid není něco přirozeného, co se vám prostě stane.
U kontejnerů na sklo uvidíte, kolik úzkosti je teď v každém sídlišti. Alkohol má rovněž protiúzkostný účinek, jenže…
Zdá se, že vinaři a lihovarníci jsou vedle firem, co rozvážejí potraviny a jídlo, vítězové pandemie.
Slyšel jsem rozhovor s výrobcem tvrdého alkoholu, a stěžoval si naopak na menší tržby, protože jejich prodeje jsou primárně vázané na hospody a restaurace.
Alkohol nám sice pomůže od úzkosti, ale zároveň to je velmi silný depresogen (látka vyvolávající depresi). Jeho pomoc je na dluh. Významnou měrou přispívá i ke vzniku a prohloubení skutečného psychického onemocnění, zvlášť pokud pijeme často anebo alkoholem řešíme nějaký problém. Vždy po vystřízlivění se sníží koncentrace serotoninu („hormon štěstí“) v mozku. V kocovině nemíváme nejlepší náladu…
Má sex pozitivní vliv v boji proti úzkosti a depresi?
Prožití orgasmu má pozitivní efekt, ale jenom krátkodobě. Po něm dostaneme „infuzi“ oxytocinu, což je hormon blízkosti. Podporuje vzájemnost a intimitu. Jsme otevřenější si něco hezkého říct a pocity sdílet. Ale neznamená to, že když budu pravidelně souložit, vyhne se mi deprese. Na druhou stranu víme, že stabilní partnerství je jedním z ochranných faktorů před vznikem duševních i tělesných poruch. A zlepšuje imunitu.
psychiatr Martin Hollý
COOLna 
Napsat komentář