COOLna

Příklad z Ekvádoru ukazuje, že evropský posun k obnovitelným zdrojům je třeba pečlivě vážit. Odstávka škodlivé elektrárny v Evropě může vést k nečekaným otřesům v jiné části světa. Své o tom vědí i ve Švédsku. Když se tam rozhodli uzavřít největší cementárnu na ostrově Gotland, která byla druhým největším producentem uhlíkových emisí v­ zemi, zazněl hlasitý aplaus. Později se ale ukázalo, že severská země bude muset nahradit chybějící suroviny jinde. Třeba v Turecku či severní Africe, kde mají mnohem laxnější přístup k vypouštění emisí.

Jeden dobře myšlený krok v Evropě přinese dva kroky vzad jinde. Není to nic nového. Příklady se najdou i v nedávné minulosti.

V největší jihoamerické zemi Brazílii nevzpomínají v dobrém na časy před nějakými 15 lety. Ekologickým trendem tehdy bylo biopalivo. Západní politici, jako byl třeba exministr za německé Zelené Jürgen Trittin, Brazílii za zelený zdroj energie chválili. Později přišlo vystřízlivění. „Biopaliva přinesla pouze jediného vítěze a tím bylo zemědělství,“ konstatuje brazilský geograf Guilherme Ferreira. Bylo potřeba nové a nové půdy a tropický prales postupně rychle mizel.

Teď se problém v jiné podobě opakuje.

Kolektiv autorů z Technologického institutu v Karlsruhe před časem publikoval v odborném magazínu Nature text, ve kterém dokazuje, že evropská Zelená dohoda je zjevně dobrým krokem pro samotnou Evropu, méně už pro zbytek planety.

„EU přesouvá škody na životním prostředí na jiné země, zatímco doma si užívá kredit za zelenou politiku,“ píší výzkumníci v článku v časopise Nature

Pochopitelně by pomohlo promítnout ekologické standardy do obchodní politiky. To ale naráží podle listu Financial Times na tvrdý odpor partnerů z třetího světa. Třeba bývalý malajsijský premiér Mahathir Mohamad mluvil o „novém kolonialismu“ a vinil Evropu, že ve skutečnosti jen chrání své chovatele a pěstitele.

Kritické zmínky o kolonialismu se objevují i v jiné souvislosti. Pro baterie elektromobilů je potřeba lithium. To se těží v oblasti jihoamerických pouští a solných jezer. Argentina, Chile a Bolívie tvoří pomyslný „lithiový trojúhelník“, odkud je třeba v zájmu výroby ekologicky šetrných aut vytěžit cenné kovy. Vedle lithia i měď, celkem miliardy tun. O­ tom, že se těžba podepíše na místním křehkém životním prostředí, nikdo nepochybuje.