COOLna

Obrovská otevřenost světové ekonomiky. Prudké zvýšení konkurence, globalizace. Ostrá konkurence tlačila ceny dolů. Padaly obchodní bariéry. Z rozvíjejících se ekonomik přicházela spousta zboží do bohatých rozvinutých ekonomik. To silně tlačilo ceny dolů. Rozvinuly se a stále se zdokonalovaly globální dodavatelské a obchodní řetězce. Všechno fungovalo na systému hladkých, rychlých dodávek. Nemusely se dělat zásoby, nemuselo se skladovat. V Americe i Evropě k tomu přispěla i migrace. Nemám na mysli migraci z islámského světa. Mám na mysli migraci z jihu na sever Ameriky. Z jihu a východu na sever a západ Evropy. To dramaticky zvyšovalo nabídku uchazečů o pracovní místa. K tomu se přidal masivní vzestup technologií, který prudce zvýšil produktivitu práce. Obrovskou roli hrál nástup Číny a Indie do globální ekonomiky. Na Západě se za těch třicet let oslabil vliv odborů. A také přišla výrazná deregulace celé řady oborů. Světový obchod procházel vlnou liberalizace. To vše dohromady přispívalo k nízké inflaci.

Zdaleka ne všechno bylo v době velké umírněnosti růžové. To přineslo odpor proti řadě rysů globalizace, která přispívala k nízké inflaci. Po celou tu dobu rostly vyspělé a bohaté ekonomiky, především Evropa, ale částečně také Amerika, poměrně pomalu. Ekonom Larry Summers (někdejší ministr financí ve vládě Billa Clintona) tomu říká Secular Stagnation (situace, kdy svobodná tržní ekonomika po velmi dlouhou dobu roste velmi pomalu). Druhou slabinou bylo, že vyspělé země sice bohatly, ale zároveň výrazně rostla příjmová nerovnost. To zvyšovalo odpor ke globalizaci. I v časech velké umírněnosti samozřejmě také přišly krize. Bublina internetové ekonomiky v Americe kolem roku 2000. Pak velká finanční krize v roce 2008. Během té doby také začala velká debata o změně klimatu, která zastavila éru liberalizace ekonomiky a přinesla nové regulace. Dnes zažíváme jejich expanzi. Z bohatých zemí také odcházela pracovní místa tím, že se výroba přesouvala do levnějších zemí. Hlavně do Číny a Indie. To všechno dohromady přispělo ke konci éry velké umírněnosti.

Nouriel Roubini – „Dr. Doom“