Jádro emoční inteligence leží ale hlouběji: v emočních dovednostech. Pokud rozvinete svoje emoční dovednosti, upraví se i vaše chování – když se naučíte zvládat svůj vztek, už vám nikdo nemusí ukazovat, jak se máte chovat a co je vhodné říkat. Přijdete si na to sami a tím jsou vaše problémy spojené s chováním ve vzteku „automaticky“ vyřešeny. A to platí i pro další emoce – například pocity ublíženosti nebo úzkost.
Studie, které prováděli američtí psychologové Daniel Goleman a Martin Seligman, ukazují, že emoční kompetence jsou pro úspěch v práci i v osobním životě často mnohem důležitější než odborné znalosti a čistý intelekt. Dobře vyvinutá emoční inteligence nám umožňuje odhadovat situace a reagovat adekvátním způsobem. Navíc podporuje naši psychickou odolnost, pozitivní myšlení a laskavost k sobě i k druhým. Výše emoční inteligence je jedním z nejlepších prediktorů úspěchu v práci a také šťastného a naplněného života.
Možná jste zažili nějaké školení komunikačních dovedností, které slibovalo právě zvýšení emoční inteligence. Problém je, že většina lidí naučené postupy nedokáže udržet v praxi. Proč? Jednoduše na to energeticky nemají a nejsou ještě emočně vyzrálí. Daleko efektivnější a trvalejší přístup je zaměřit se na rozšíření rozsahu a hloubky emočních schopností; bohužel to chvíli trvá a výsledky vidíte až za čas.
Pozornost úzce souvisí se zvládáním emocí. Na silný emocionální podnět většina lidí reaguje automaticky, podle naučených vzorců. Existuje však schopnost, která se nazývá „flexibilita odezvy“, což znamená, že po silně emocionálním podnětu nezačnete okamžitě reagovat, ale dokážete se na zlomek vteřiny zastavit. Ta pauza vám dává čas na výběr, jak zareagujete.
Radka Loja, psycholog
COOLna 
Napsat komentář