COOLna

S miminky stejně jako s vařením domácího svařáku má zkušenost tak trochu každý, a proto vám i rád nevyžádaně poradí. Radou to ale nekončí. Dítě je tak trochu majetek státu, jako v Gileádu, a o jeho blaho budou dbát i sousedé. Není neobvyklé, že v Kauflandu miminko chytne za nohu cizí chodec, jen aby se z té roztomilosti potěšil.

Mateřství se stalo (alespoň u lidí, co mají co jíst, a tedy čas) náboženstvím, a to velmi přísným. Je to nábožentsví, jehož individuální prožívání mají právo komentovat i jiní věřící – v parku, na poště, v mekáči. Požadavky na rodiče-matku se šroubují do absurdna, aniž by pro nedokonalé rodiče nebo ty, kteří se ve své roli necítí jako ryba ve vodě, existovala jakákoli systémová podpora.

S matkami s poporodní depresí nebo s těmi, které nechtějí být s dětmi doma do tří nebo do čtyř let a pociťují na pískovištích sociální izolaci, se moc nepočítá.

Ideál matek dlouho spokojeně pobývajících doma a v baby kavárnách, ideál matek, které dlouze kojí, spí s dětmi v posteli, samozřejmě s látkovkami, to všechno může zcela odradit ženy, které s nějakou z těchto mateřských pandisciplín mají problém. To, jak si definujeme svoji mateřskou roli, má nejen až osudový vliv na náš další pracovní život (ano, ambice), ale i na vnímání žen ve společnosti, jak ve svém eseji A Philosopher’s Case Against Modern Motherhood tvrdí filozofka Élisabeth Badinter.

O roli matky, na kterou je vyvíjen tlak perfekcionismu, pak říká. „Pakliže nebereme v potaz různorodost žen a nastolujeme jen jeden ideál dokonalé matky, která je zcela odpovědná za štěstí či neštěstí svých dětí, ocitáme se v pasti. Zanedbáváme ostatní problémy žen, které jsme ještě nevyřešili – takzvaný skleněný strop, nerovnosti v platech či nerovnoprávnost v rodině. Přehlížíme potřebu finanční nezávislosti žen v době, kdy jedno ze dvou manželství končí rozvodem. Rovněž nemyslíme na to, že výchova dětí netrvá věčně. A když děti vyrostou, zbývá ženě ještě třicet nebo čtyřicet let života.“

Heroine