COOLna

Kultura, politické debaty, erotika, poflakování se – tolik bytostně lidských aktivit prožíváme stále víc online, tuzemská média ale vůči popisování digitálních životů zůstávají přinejlepším zdrženlivá. Marně bychom hledali specializované reportéry či celé rubriky pravidelně přinášející znepokojivé ponory z temných semenišť politických memů, empatické profily influencerek s masovým publikem, zábavné fíčry o TikTokem inspirovaných fenoménech v internetové pornografii. Ve světě přitom už dlouho nejde o náměty pouze pro neřestné reportáže magazínu Vice, ale běžná témata obhospodařovaná každou mainstreamovou redakcí od BBC po Washington Post. V tuzemsku přesto kvalitní texty o digitálních fenoménech představují vzácnou výjimku, která často vzniká navzdory redakční rutině. Češi přitom pouze jen na sociálních sítí tráví v průměru dvě a půl hodiny denně – a něco tam dělat přece musí.

„Pro pochopení současného světa je povědomí o internetové kultuře zásadní. Nejvýrazněji nám to připomněl útok na Kapitol a konspirace QAnon, kdy se dění v obskurních koutech internetu překlopilo do reality,“ říká antropoložka Marie Heřmanová, která v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR zkoumá kulturu instagramových influencerek. O digitálních fenoménech příležitostně píše i publicistické texty. V nich přibližuje třeba estetiku i politický kontext fenoménu tradwives – žen předvádějících na Instagramu idylu jak vystřiženou z 50. let.

Editorskou politiku preferující krátké články jmenuje taky Matouš Hrdina, editor newsletterů Seznam Zpráv, který ve svém pátečním Pod čarou (nejen) digitální trendy dokáže rozplétat s obdivuhodnou pečlivostí. Nedůvěra editorů a vedoucích redakcí k digitální kultuře podle něho roste hlavně z historického zaměření na zpravodajství, které jediné představuje pro mnohé grál novinařiny. „Bavíme se o trendech a společenských fenoménech, to ale zpravodajství nedokáže pokrýt. Nejde tam totiž o žádnou událost, jakkoliv to bývají často důležité věci,“ říká Hrdina.

Lifestyle jako žánr tady naopak nemá dobrou reputaci. Podle Hrdiny právem, jakkoliv by to tak nemuselo být. „Sektor je prolezlý marketingem a komercí. Málokdo tady umí k lifestylu přistupovat kriticky. Takové lidi současně není potřeba platit, protože trh je dostatečně saturovaný právě komercí,“ popisuje Hrdina.

Na absenci chytrého lifestylu podle Hrdiny dokázal – pro někoho jistě překvapivě – zareagovat v posledních letech týdeník Respekt. „Oni se pořád tváří, že jsou zásadní politické médium, politika ale tvoří pouze pár stran na začátku. Zbytek je o trendech, kultuře, životním stylu, a je to úplně v pohodě. Guardian vypadá stejně,“ míní Hrdina.

Samotná média pro mladé v tuzemsku také příliš nevzkvétají. Pokusy typu Hipster pravidelně zapadají, původně slovenský Refresher pěstuje spíš psaní o zajímavostech a místních kauzičkách, na Radiu Wave mají aspoň pořad o memech od matadora kulturní publicistiky Karla Veselého. Něco nového snad může přinést chystaný web pro mladé FOMO od vydavatelství Czech News Center. V úvodní prezentaci se dostala rubrika Svět internetu ohlašující pokrývání memů i digitální kultury hned na druhé místo. Zřejmě ani v tomto případě nebude náhoda, že projekt připravuje Vilém Franěk, marketingový manažer Mall.tv, kde běží dnes zdaleka nejobjevnější pořad o internetu a kultuře s ním spojené – Mikýřova úžasná pouť internetem. Její multigenerační úspěch jasně ukazuje na hlad po neotřelém vysvětlování, co všechno se v divokém online světě děje.

Máme tady přitom víc mladých lidí, co dokážou umně převyprávět kauzy z TikToku, který zdaleka už nenabízí jen tancující dospívající.

„Během pandemie se TikTok rozšířil napříč společností. Objevuje se tam cokoliv včetně politiky. Člověk tam nemusí trávit tolik času. Algoritmy reagují velmi rychle a ukazují trendy,“ přibližuje Zámečník, jak vznikají jeho texty, které posílá hlavně do britských redakcí. V nich podle něj panuje větší konkurence, současně se o digitální trendy skutečně zajímají, zatímco v tuzemsku vidí zatím zájem hlavně o drobné zprávy a skandály.

Jakub Jetmar & Ondřej Sliš