COOLna

Covid je respirační onemocnění. Slogan s „tečkou“ byl z marketingového hlediska dobře vymyšlený a asi dostal hodně lidí do očkovacích center, ale byl lživý v tom, že vyvolával dojem, že plným očkováním problém vyřešíme. Ve chvíli, kdy jsme propagovali tečku, se Němci rozhodli očkovací centra ponechat trvale a očkovat proti covidu podobně jako proti chřipce – tedy jednou za rok. Farmaceutické firmy dnes integrují očkování proti chřipce a covidu do jedné látky. Je velmi pravděpodobné, že brzy budeme dostávat jednou ročně vakcínu proti chřipce i proti covidu. Objeví se taky léky. V současné situaci nemá Česká republika ani dostatek monoklonálních látek. Existují místa, kde by se daly aplikovat, ale látky prostě nejsou.

Je otázka, jestli lidé, kteří heslo „Tečka za koronavirem“ vytvářeli, nebyli skutečně přesvědčení, že očkováním pandemie končí…

Odvedli velmi profesionální práci z reklamního pohledu. Udělali si velkou studii mezi respondenty a ptali se jich, co by chtěli slyšet, aby se nechali naočkovat. A protože lidé chtěli slyšet, že po očkování nastane konec, tak jim řekli, že po očkování bude konec. Na jedné schůzce s tvůrci kampaně jsme jako MESES upozorňovali, že se za půl roku může s nějakou pravděpodobností stát to, co vidíme dnes, a že třeba v Německu už se na tuto variantu vývoje připravují. Ptali jsme se, co budeme dělat, pokud to nastane. Jak to budeme komunikovat. Že nám teď „tečka“ možná trochu pomůže, ale v budoucnu nám může uškodit. Tento kognitivní problém máme v Česku pořád. Chvíli si užijeme a pak neřešíme, co se bude dít za půl roku.

Covid nás nebude trápit dalších sto let, to určitě ne. Ale taky nejspíš sám od sebe nezmizí jako španělská chřipka.

Ta situace je ještě komplikovanější v tom, že tu máme vládu v demisi a nastupující vládu Petra Fialy. Skutečně nemůže nová vládní koalice zatím vůbec nic dělat, nebo jsou to jen výmluvy?

Vláda ať vládne – nemůže přece tvrdit, že už tady není. Sice je to vláda v demisi, ale stále je to vláda a měla by něco dělat. V tomto smyslu oceňuji, že se minulý čtvrtek odhodlala k nějakým krokům. Ale ten způsob, jakým komunikuje nastupující vláda, je také absurdní. Fascinuje mě třeba, jak se politici zavazují k dělání a nedělání věcí, o nichž nikdy nevědí, jestli je náhodou nebudou potřebovat. Teď mám na mysli třeba slibování toho, že nikdy nebude lockdown. Pak pan Válek zase prohlásí, že povinné očkování nebude. Není přece možné si tímto způsobem vzít z ruky nástroj, který se může ukázat jako možné řešení. Nemůžu přece říkat, že nebude lockdown jen proto, že mi to přinese politické body. To je opět krátkodobé získání politických bodů, ale také naprosté ničení politické kultury a vzájemné důvěry mezi občany a politikou.

Aktuální situace podle mě naprosto rozleptává naši společnost. Tvářit se, že je očkování dobrovolné, a pak těm lidem nedovolit jít tam a tam, je opravdu zvláštní. Je to jako říkat, že řidičský průkaz je naprosto dobrovolná věc, člověk ho mít nemusí, ale když ho nemá, může jet autem jen do práce a za rodiči, ale když chce jet do kina, tak už řidičák mít musí.

Podobně absurdní je ale také situace, kdy má očkovaný člověk rizikový kontakt, a nemusí jít na test ani do karantény. To k soudržnosti společnosti asi taky nepřispívá…

To je samozřejmě jedna z věcí, o které MESES mluví celou dobu. Pokud je očkování povinné, pak nemusíme řešit, jak motivovat lidi k tomu, aby se šli očkovat. Když je ale očkování dobrovolné, je potřeba lidi pozitivně motivovat. Existují dobré pozitivní motivace. Očkovaný člověk třeba nemusí jít na test, když jde do hospody. To je v pořádku. Pak jsou ale výhody zcela perverzní a toto je jedna z nich – tedy že po rizikovém kontaktu je očkovaný stále brán jako neohrožující své okolí. Je to navíc hodně nevýhodná výhoda. Když mně jako očkovanému člověku přijde ze školy nakažené dítě, nemůžu jít do karantény, i kdybych chtěl. Musím chodit do práce a jsem k tomu nucený. Co mám dělat? Vzít si dovolenou? Kdybych nebyl očkovaný, můžu zůstat v karanténě doma a nemusím to řešit. Takto nastavený systém je bohužel nefunkční.

Čím si vůbec vysvětlit ty velmi dobré výsledky Dánska? Co za tím je?

V Dánsku se testuje snad nejvíc na světě a testovalo se ještě před samotným očkováním. Lidé tam mají důvěru ve stát, který hraje fér. Mají dobře udělané finanční náhrady. Ve chvíli, kdy se objevilo očkování, se Dánové prostě naočkovali. Dělají správné věci ve správnou chvíli. Můžeme si taky říkat, jak je fantastické, že se Portugalsko tak rychle naočkovalo. To se ale stalo proto, že se opozice s vládou domluvila na tom, že dokud se většina lidí nenaočkuje, budou uzavřené hospody a další podniky. Nic takového není v Česku možné a nic takového náš pandemický zákon neumožňuje. Hned se začne mluvit o tom, že je to vydírání. Nikdo nedokáže taková opatření prosadit. V Portugalsku to možné bylo, domluvili se a skutečně to udělali.

Ještě lepší je ale podle mě model, který momentálně funguje hlavně ve školách ve Spojených státech a říká se mu „test to stay“, v němž se testuje každý den. My dnes v modelech pracujeme s variantou, že se děti v pondělí otestují a když je někdo pozitivní, nejde celá třída do karantény, ale testuje se každý den a postupně se odchytávají nakažení žáci. Ukazuje se, že tato varianta je epidemiologicky jen o málo horší než karanténa, a přitom umožňuje nechat školy otevřené. Pokud ale očkovaní lidé nemusí ani po rizikovém kontaktu do karantény, a to ani v situaci, kdy mají doma pozitivního člena domácnosti, a navíc ani nerozlišujeme, jak dlouho mají od poslední dávky – jestli třeba dva měsíce, nebo šest –, pak jsou všechna ostatní opatření do značné míry jen kosmetická. Takový člověk se totiž téměř jistě nakazí a téměř jistě bude tu nákazu dál roznášet. Překvapení je spíš, když se to nestane.

Zároveň se objevily i případy, kdy žáky nakazil třeba neočkovaný pedagog. Mluvili jsme o povinném očkování, ale tato povinnost není ani pro státní zaměstnance, kteří přicházejí do styku s velkým počtem lidí…

To je samozřejmě absurdní. Nicméně to je taková anekdotická evidence, kterou má každý. Učitel nakazil žáky. S velkou pravděpodobností ale takového učitele nakazily děti bez příznaků. Když netestujeme dostatečně, po čase to doputuje k tomu učiteli, u kterého nemoc uvidíme, protože je první, kdo má symptomy. Ve školách je naopak potřeba testovat tak, abychom ty symptomy vůbec neviděli a aby to do podobné situace vůbec nedospělo. Což je samozřejmě problematické, protože pokud to do té situace nedospěje, máme tendenci vnímat opatření jako zbytečná. My jsme se tady ale už spálili čtyřikrát. Normální je, že se takový průšvih stane jednou.

René Levínský, matematik a ekonom