Rybářská vesnice Tanjung Luar leží na východním pobřeží indonéského ostrova Lombok a je spíše protikladem turistických oblastí sousedního Bali. Najdete zde pláže plné odpadků, mizernou infrastrukturu a místní obyvatele, kteří na cizince hledí jako na zjevení. A prohlédnout si můžete i rozsáhlý rybí trh, kde mladí žraloci umírají po stovkách.
Mívají často konflikty třeba s Australany, jejichž vody sousedí s těmi indonéskými. V Austrálii je lov žraloků zakázaný a některé žraloky tam mají i očipované. Pomocí gps se zjistilo, že indonéští rybáři přejeli hranice a ulovili žraloka v australských vodách. Tak na Lombok přijela australská hlídka a byla z toho prý dokonce přestřelka a podle vyprávění někdo i zahynul.
Více jak polovina ulovených žraloků je ještě ve věku, kdy neměli možnost se rozmnožit. Jsou to mladí žraloci. Byly tam navíc i březí samice. A to je obrovský problém, populace se takhle nestíhá obnovovat. A přitom rybáři to dobře poznají, jak je žralok starý, nebo jestli je samice březí. Jsou ale zvyklí brát všechno.
Zákaz vývozu se týká třeba žraloků hedvábných, kterých jsme přitom v Tanjung Luar viděli hrozně moc. Místní ale žraloky nejí.
Téměř veškerý odbyt je v Číně.
Hlavním ziskem jsou pro ně stále hlavně ploutve, po kterých je v Číně poptávka. To ostatní někam namelou, aby dodrželi zákon.
Žraloci loví určité druhy ryb. Tam, kde žraloci chybí, tak se ty ryby přemnožují a požírají korály. Korálové útesy přitom mají velký podíl na produkci světového kyslíku. Takže je to opravdu globální problém, o který bychom se měli zajímat.
Další věc je, že rybáři loví často přímo kolem korálů a své sítě tam nechají, vyhodí je do moře. Síť se zachytí o korálový útes a vláčí jej. Ničí se tím celé ekosystémy.
Anna Millerová, projekt Be Sea
COOLna 
Napsat komentář