Od začátku roku ochromuje svět koronavirová pandemie. Zcela stranou zájmu přitom tiká jiná časovaná bomba – doba, kdy přestanou účinkovat antibiotika.
Stihneme tomu zabránit? Docent Jaroslav Hrabák, který se antibiotickou rezistencí zabývá, doufá, že ano. „Antibiotická rezistence stoupá, ale řada států a iniciativ na to reaguje, věřím, že včas.“ Nastavují se nová pravidla spotřeby, vzniká řada mezinárodních programů zaměřených na vývoj nových antibiotik. „Je to obrovská a velmi nejistá investice – vývoj nového antibiotika trvá i 12 let a stojí v průměru 1,8 miliard dolarů,“ vysvětluje, proč se do toho farmaceutickým firmám moc nechce.
Za zlatou éru antibiotik se považují 50. a 60. léta, kdy se jich na trh dostalo nejvíce. To už je opravdu dávno. Od té doby vzniká jen velmi málo nových a hlavně se zvyšuje rezistence ke stávajícím antibiotikům. Tak vzniká ona tikající bomba. Pokud ji urychleně nezneškodníme, můžeme se lehce dostat do doby před rokem 1928, kdy byl objeven penicilin.
Jak vzniká rezistence?
„To je má oblíbená otázka při zkoušení mediků,“ směje se. „Z pohledu lékaře se jedná o infekci, kdy při léčbě antibiotiky dochází k selhání léčby a pacient se neuzdravuje,“ popisuje Hrabák. Z pohledu mikrobiologie existuje několik mechanismů vzniku rezistence. Bakterie si sama může vytvořit odolnost – uzavřením buněčné stěny, aktivním vypuzováním antibiotika, tvorbou enzymů, které antibiotikum rozloží, nebo třeba mutací místa, kam se antibiotikum váže. Tak vznikají „geny rezistence“. Právě ty se vyměňují při tzv. horizontálním přenosu genetické informace – nejčastěji konjugaci. „Dvě bakterie se potkají, fyzicky se spojí a vymění si geny rezistence,“ popisuje Hrabák nejčastější způsob vzniku rezistencí. Třetí možností jsou bakteriofágy – viry bakterií, které mohou bakterii „nakazit“ i rezistencí k antibiotikům.
Vznik rezistence je přirozený mechanismus, který tu je od nepaměti. Mnoho přírodních látek má antimikrobiální účinky a bakterie se tímto způsobem chrání,“ vysvětluje a dodává: „Bakterie mají vždy náskok, ty běžné se rozmnoží za 20 minut, člověk za více než 20 let.“ Problémem jsou nemocnice, kde se potkává mnoho různých bakterií, hojně se používají antibiotika a jsou zde oslabení hostitelé – pacienti. Tam vzniká ideální prostředí pro vznik a šíření multirezistentních bakterií.
„Pomocí metod celogenomového sekvenování jsme schopni zjistit, odkud rezistence přišla,“ popisuje. V Česku infekcí způsobených multirezistentními bakteriemi, na které by nezabírala ani antibiotika poslední volby – karbapenemy –, naštěstí moc není: „Evidujeme kolem 20 případů ročně, většinou si je Češi přivezli jako ‚suvenýr‘ z dovolené, nejčastěji z Řecka a Itálie,“ říká Hrabák.
V jeho laboratoři také vymysleli nový způsob, jak rychle určit rezistenci bakterií a podle toho zvolit vhodná antibiotika. „Za využití metody hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF známe výsledky do 24 hodin,“ shrnuje.
týdeník Hrot
COOLna 
Napsat komentář