Epidemie koronaviru ochromila celou českou společnost, a někomu se může zdát, že už nemůže být hůř. Co by se ale dělo, kdyby celá země fungovala čistě offline?
Děti už pár měsíců nebyly ve škole. Nejenže neseděly v lavicích, ale nemají žádné zprávy o svých učitelích ani spolužácích. Dva školní roky se škrtnou, povinná docházka skončí v sedmnácti letech, maturovat se bude v jednadvaceti.
Práce z domova neexistuje, kromě soukromých švadlen, statkářů a spisovatelů o ní nikdo nikdy neslyšel. Během pár jarních týdnů se zhroutilo národní hospodářství. Peníze jsou k ničemu, nikdo si za ně nic nekoupí. Před úřady vyplácejícími dávky ze stále prázdnějšího eráru přesto stojí kilometrové fronty.
Nenabízí se žádná možnost, jak si koupit něco na sebe, knížku nebo hrnek. Zavřené je pro jistotu všechno. Zákazy se oznamují z televize, rádia a novin a chvíli trvá, než se zprávy o nich rozšíří. Utíkat z toho marasmu do světa filmů a seriálů lze jen podle plánů programových oddělení. Sám si nikdo nic nevybere ani nepustí.
Anebo zůstanou školy, obchody i kanceláře otevřené, ale pak se novým virem nakazí úplně každý a všechno se stejně zavře. Umírat se bude jako za černého moru, celý svět velmi brzy zkrachuje.
Nynější epidemie není ani zdaleka tak hrozivá, je úplně jiná, přívětivější a pohodlnější. Od shora vylíčené apokalypsy ji však dělí jen jedna drobnost. Internet. Technologie, kterou před čtvrtstoletím nikdo neznal, první úspěšné připojení zaznamenalo České vysoké učení technické v únoru roku 1992.
Pravdou nicméně je, že ten, kdo si nad elektronickou decentralizací zoufá, své úvahy zpravidla nacvaká do počítače, v lepším případě pošle přes internet do nějaké redakce a pak je sdílí na sociálních sítích, v tom horším je na sociálních sítích sdílí rovnou. Pokud někoho zajímají, velmi rád dá rozhovor internetové televizi, případně nahraje zvukový podcast. Kdyby to nedělal, nebyl by slyšet. Internet není volba, je to přezdívka pro způsob, jakým dnešní svět komunikuje.
Poměrně hladký průběh epidemie (hladký s přihlédnutím k tomu, jak drsný by mohl být) potvrzuje, že vynález počítačové sítě, do které se může připojit každý jouda, je oním dějinným přelomem, na který generace čekaly už od vynálezu elektřiny. V době, kdy se internet zaváděl, vypadal jako drobné rozšíření funkcí počítače, dnes je vidět, že byl objevem větším než počítač samotný. Síť vytvořila novou osu, kolem které se ve společnosti vše točí. Je neřízená, nikým nepromýšlená, náchylná k manipulacím, ale zároveň vymezuje historicky nejsvobodnější prostor pro život. Dává svobodu pracovat, studovat, nakupovat, konzumovat i tvořit dokonce uprostřed smrtící epidemie.
Petr Suchomel
COOLna 
Napsat komentář