COOLna

Místo, abyste vytvářeli mosty, stavíte zdi. Místo, abyste hledali cestu k sobě, vzdalujete se. Místo, abyste fungovali jako partneři, stáváte se protějšky. Ve všem. I v tom, čemu říkáte „banality“. Jenže žádné banality to nejsou.

Tak třeba: Něco říkáš, ale druhý NĚCO JINÉHO slyší. Urazí se, zdánlivě kvůli něčemu, ačkoli to tak nemyslíš. Jenže v něm to už bobtná.

Nebo: Potřebuješ mluvit, ale druhý NEPOSLOUCHÁ. Osočuje Tě, že „mluvíš příliš“. Že „pořád něco řešíš“. Že „ho to unavuje“. Ale Ty to myslíš pro dobro vztahu. Tak proč mu to nedokážeš vysvětlit?
Nebo: Neozývá se. A Ty máš hned jasno – „určitě už má někoho jiného“. Ve své hlavě vztah odepisuješ. Ačkoli druhý má v srdci jenom Tebe.

Jak je to možné? Proč jsme se tak odcizili? Proč si tak nerozumíme? A co třeba už dnes večer zkusit, abychom tu nesmyslnou zeď mezi námi překonali – mostem, který tolik potřebujeme?