COOLna

Všichni to říkáme: Tohle by se měly učit už děti ve škole! Jak fungují vztahy. Jak demokracie. Jak média. Jak finance. Proč se to neučí, tedy ne v té míře a podobě, v jaké by to bylo potřeba? Hodně lidí opravdu věří, že je to záměr. Aby mocní udržovali společnost nevědomou a neznalou. Aby se snadno ovládala. Jenže on tohle fakt nikdo neřídí. Nikdo neurčuje a nerozhoduje, co děti záměrně nenaučíme. Kdyby o tom kdosi rozhodoval, šlo by s tím docela snadno něco udělat. Rozhodnout jinak. Změnit parametry. Převzít kormidlo a pohnout s ním. Žádné kormidlo ale není. Ta loď pluje svým tempem a veze jen armádu údržbářů. Přemýšlím, jestli jsou na ní naše děti znuděnými pasažéry nebo spíš otroky, kteří ten předpotopní krám musí udržovat v pohybu. Představa, že někdo rozhoduje za nás a dělá to na náš úkor, vede člověka k pasivitě (samotné poukazování na chyby není aktivita). Když jsme pasivní, přenecháváme moc a prostor principu chaosu (vlastně je to jedno, jakého konkrétního záporáka si na jeho místo obsazujeme). Svět je plný chyb, je to jeho vlastnost. Člověku v tom často není dobře, je to jeho vlastnost. Jednou z dobrých strategií, jak se s nedokonalostí světa vypořádat, je vybrat si jednu jeho chybu a začít přispívat k její nápravě (ještě jednou: remcání není aktivita). Abychom mohli jít touto cestou, potřebujeme rozumět světu a lidem v něm. A sobě. Naše nadání a radosti mají svůj smysl. Naše strachy, konflikty i zloby mají smysl. Napovídají nám, co dělat, aby naše životy měly smysl.

Jan Majer