COOLna

Všechno dělej vesele a s láskou.

Jak říkají filosofové, co je uvnitř, je i venku. Když se raduješ ze světa a užíváš si každou minutu, stáváš se i ty sama pěknou a přitažlivou – jak pro lidi kolem, tak pro svůj úspěch. Dobrá nálada se od tebe jako kola na vodě šíří na všechny kolem tebe. Jen „puťky domácí“ zapomínají, že šťastné maminky mívají šťastné děti, šťastné ženy že mívají šťastné muže.

Zařadit ženské radosti do kategorie životně nutných.

žádná „puťkovitost“. Pouze pocit, že když se ti zachce, dokážeš se ještě víc odvázat! A to nezávisle na věku.

Je mi úplně jedno, co řeknou lidi.

Hlavní je, co si o sobě myslím já
A smýšlet o sobě je třeba pouze kladně. Jestli si snad někdo myslí něco jiného, je to jeho problém. „Co si lidé pomyslí“ dělá starost pouze „puťkám“. „Dívenky“, stejně jako Castanedovi bojovníci, hledají dokonalost pouze ve vlastních očích“. Vzpřímená záda, lehký krok a bradu vzhůru: copak může někdo zapochybovat, že jste bohyně, úspěšná, dokonalá a šťastná žena? Ne! Mezi jiným, taky málokoho napadne to vůbec hodnotit.

Síťovkám a beztvarým oděvům, dokonce i když manžel není doma – ne!

Víte, že největší množství rtěnky na světě spotřebují ženy… ne, to neuhádnete! Ve Spojených Arabských Emirátech! Dlouho jsem nechápala, jak je to možné? Vždyť chodí zahalené v parandže?! Je to ovšem jednoduché. U nás se ženy upravují, když jdou ven, do práce, na návštěvu. Doma, před manželem, chodí neučesané, nenamalované… všechny to známe. Ale tam je to naopak. Pro lidi venku se východní dámy nijak zvlášť neupravují, zato doma, pro manžela a nejbližší – vypadají jako královny. A je to zlatá zásada, nezdá se vám? Jenom „puťka domácí“ prohlašuje, že už na to „nemá sílu“, „je unavená“, „má moc práce“, nebo se jí prostě „nechce“.

Ženským údělem není obsluhovat, ale inspirovat manžela!!

Můj otec říkával, že ženy, které výtečně vaří a dobře perou košile, muži neopouštějí. Měl celkem tři (!) manželky. Všechny skvěle vařily a výborně praly… On ovšem nikdy nepochopil prostou věc: hospodyně a manželka, to není jedno a to samé. Ta první se stará o domácnost, chodí se sběračkou a v zástěře. Ta druhá „zušlechťuje“ život, stává se múzou, zdrojem inspirace, rodinným mozkovým centrem a konec konců vším, čím chce, jenom ne „puťkou domácí“. !

Existuju a už jen to samo je důvodem k radosti!

Žádná jiná taková není a nebude NIKDY! Uznejte, že je přímo zločinem cítit se nešťastná a ubíjet v sobě všedními a často jen vymyšlenými problémy neopakovatelnou ženskou individualitu a měnit se v suchara.

Adeline