COOLna

Každý z nás vyrůstá v rodině, která ho chtě nechtě formuje. Říká se tomu determinace výchovou. A já vyrostla mezi dvěma lidmi, kteří se milovali, byli si věrní, a když jsem viděla, s jakou trpělivostí a láskou se moje maminka starala o tátu, který umíral a ve svých padesáti letech umřel, viděla jsem tento obraz před očima kdykoliv, kdy jsem po Martinově boku bojovala s jeho nemocí. Kde není láska, není společná cesta. A nemá cenu to lámat přes koleno. Neodsuzuji nikoho, kdo se se svým partnerem rozejde. Já měla štěstí, že jsem v sobě lásku pořád nacházela – vystrašenou, sotva lapající po dechu, ale byla tam.

Změnila vás tahle zkušenost nějak?
Kromě toho, že mám pod přelivem šedivé vlasy a stres mi obalil tělo tukem, se kterým stále bojuji, jsem, myslím, pořád stejná. Jen už nevidím problémy jako nezdolatelné masivy a jsem bohatší o nadhled.

Co byste poradila ženám, které se dostanou do podobné situace?
Nikdo by na to neměl být sám… I když se zdá, že pomoc neexistuje, udělejte maximum pro to, aby vám i přesto někdo pomohl. Potřebujete průvodce tímto problémem. A i když je nemocný váš partner, vy máte tu nemoc s ním. Musíte tedy dovolit okolí, aby vám pomohlo, protože vy tu jste jak pro něj, tak pro vaše děti.

Martina Preissová