COOLna

Letošek s sebou přinesl po letech sucha víc dešťů, Česko zažilo i více sněhu. „Pozitivně se to projevilo zejména na mělčích podzemních vodách. V hlubších vrtech ještě zůstává deficit,“ říká hydrolog Petr Máca z České zemědělské univerzity. Do budoucna nás však čeká úkol: jak zadržovat vodu v krajině kvůli extrémním případům sucha a přívalových dešťů.

O jaké hloubce se bavíme v případě mělčích podzemních vod?

Zhruba do pěti až deseti metrů. V případě hlubších vrtů víc než padesát či i sto metrů. Záleží, o jaké jde podloží.

Mělčí podzemní vody je tedy už dostatek?

Přiblížili jsme se normálu proti tomu, co jsme zažívali v předchozích pěti letech sucha.

Které regiony jsou na tom v tomto ohledu nejlépe a naopak nejhůře?

V případě podzemního hydrologického sucha můžeme pár dní před koncem srpna vidět deficit vody jen na severu Česka v oblasti kolem Děčína. Ještě při pohledu na konec dubna a května byl silně podnormální stav v celé západní části republiky. Sucho v podzemních vodách je přitom to poslední, které vzniká, kvůli meteorologickému suchu. Znamená to, že atmosféra má málo vody, kterou dodává do hydrologického systému daného území. Nedostatek vody v krajině nejprve vyčerpává její horní vrstvy, následuje půdní sucho a až následně hydrologické sucho.

Z pohledu podzemní vody jsme se na konci srpna nacházeli v normálu, zhruba na devadesáti procentech. Z pohledu zemědělského sucha jsme byli v mnoha lokalitách i třicet procent nad normálem, co se týká zásob vody. A pokud se podíváme na povrchové vody, tak v mírném podnormálu jsme se nacházeli zejména v povodí Moravy a v okolí Polabské nížiny, potom klasicky na Rakovnicku a z druhé strany Krušných hor. Zbytek území bylo v tomto období v dlouhodobém normálu.

Nicméně ani letošní normální rok nemůže dohnat deficit vody vytvořený předcházející roky. V dlouhodobém horizontu víme, že od roku 2014 do roku 2020 narostl velký nedostatek a v tuto chvíli záleží, co se bude dít v dalších letech. V současné době je hydroklimatický systém velmi proměnlivý a hodně se vychyluje od normálu. V roce 2002 jsme měli povodně, které byly více než pětisetleté, nyní jsme zase měli více než pětisetleté sucho. Klima je velmi rozkolísané. Díky tomu může nastat opět rychlý návrat do podnormálních hodnot u vybraných prvků hydrologické bilance.

Proč se pohybujeme ve velkých extrémech?

Záznamy za posledních čtyřicet let ukazují, že teploty stoupají celoevropsky. I u nás vidíme, že sucha jsou způsobena nedostatkem dešťů ve spojení s růstem teplot a potenciální evapotranspirací (vypařování). Když se však podíváme do historie na počátek minulého století a budeme postupovat do budoucnosti v třicetiletých intervalech, tak uvidíme, že ohledně vody byla v těchto delších celcích nadstandardní dešťová období.

Dnes se sklidí velký polní lán a pak se nechá holý bez pokryvu ze zbytků. Na holou zemi pere sluníčko a půda kvůli tomu rychleji vysychá. Podobné vyschlé velké plochy fungují jako střecha, ze které dešťová voda rychle odtéká pryč.

Může ovlivňovat koloběh vody v přírodě i masivní kácení lesů kvůli kůrovci?

Ovlivňuje. Vždyť obnažíte území, kde voda najednou nestéká přes dvacet metrů vegetačního pokryvu, který mimo jiné významně ovlivňuje, jak rychle se vsakuje do podzemí. Zároveň les nechladí negativní výkyvy vysokých denních teplot chybějícím odpařováním vody z rostlin a stromů.

Jen vodní nádrže nemusí stačit. Některé malé vodní nádrže totiž zastaví odtok do níže položených částí povodí, a potom v území pod některými rybníky voda chybí. Když se zároveň podíváme na celé povodí, tak zjistíme, že víc vody se odpaří, než kolik jí odteče. Těmto procesům musíme porozumět a opatření navrhovat tak, abychom mohli zajistit, že se voda bude méně odpařovat z půdy a zvýší se objem akumulovaných vodních zdrojů.

Ideální je zaměřit se třeba na místa, která byla v minulosti odvodňována. A vracet je do původního stavu. Na naší zemědělské univerzitě máme centrum, které se snaží zodpovědět přesně na tyto otázky. Na pilotním území testujeme a vyvíjíme inovace zaměřené na přírodě blízká zadržovací opatření, zároveň i na zmírňování dopadů extrémních přívalových dešťů.

Kde se nachází pilotní území?

Lokalita Amálie – Nový Dvůr se nachází kousek pod Lány a je součástí našeho školního podniku, který spravuje Česká zemědělská univerzita v Praze.

Proč to zkoumáte zrovna tam?

Je to území tvořené dvěma zdrojovými povodími o celkové rozloze asi sedmi kilometrů čtverečních. První povodí má asi šedesát procent zemědělské půdy a čtyřicet procent lesních porostů, druhé povodí má poměr obrácený. Svými podmínkami je lokalita Amálie typickým územím s propagací změny klimatu. Můžeme tak vycházet v modelovém prostředí z podmínek, které nacházíme v české krajině. Testujeme tady celé balíky opatření proti ztrátám vody v daném území.

Co vám Amálie umožňuje?

Jednak monitoring a z toho vycházející tok dat v reálném čase – třeba o podzemních vodách či o tom, jak celé území plošně odevzdává vodu do atmosféry. Jde nám o to, abychom mohli provádět jasné návrhy opatření, a navíc správně posuzovali jejich efektivitu. Druhou částí je realizace konkrétních přístupů, jak zadržovat vodu. Jde třeba o revitalizace starých odvodňovacích drenáží, aby voda pomaleji odtékala.

Pracujeme s konceptem takzvané chytré krajiny. Ten vrací krajině zpátky část vody, která jinak v našich podmínkách chybí. Nově vybudovaná přírodě blízká retenční opatření – jejichž součástí jsou i mokřady – jsou celoplošně velmi důležitá, protože podporují zajištění dostatku vody.

Už před deseti lety jste pracoval na podobných opatřeních v lokalitě Rakovnického potoka, co z toho tehdy vyplynulo?

Rakovnicko je typické tím, že se tam už v té době projevovala klimatická změna. Zjišťovali jsme tam, kde zadržet rychlou povrchovou vodu, podobně jako to dnes děláme na Amálii, kde chceme navíc kromě vodních nádrží pracovat i s mokřady. Mokřady jsou prospěšné i tím, že se v nich čistí voda ze zemědělské výroby od pesticidů a dalších chemických přípravků. Na Amálii už máme vyzkoušené, jak lze pesticidy zadržovat díky použití biouhlu.

Takže vodní nádrže, mokřady, co ještě?

Vždy jde o to bezpečně zpomalit odtok. Ukazuje se přitom, že podíl vody vstupující do území bude víc propojený s extrémními přívalovými dešti, které odtok zrychlují. Ty krátkodobé jsou často spojeny s nebezpečnou erozí. Pro takový případ testují kolegové na území Amálie low-costovou protierozní ochranu z jednoduché fólie, která se zapustí do daného území. Máme už zkušenost, že umí na parcele zadržet erozní sedimenty z extrémního přívalového deště.

A jde to i bez fólie?

Třeba využitím pásového střídání plodin. Může vzniknout i celý systém různých překážek na nebezpečných trasách povrchového odtoku.

Na kolik nám může pomoci v suchém období zákaz zalévání nebo napouštění bazénů?

Obecně se dá říct, že velcí odběratelé vody jí berou mnohem víc než drobný zlomek majitelů bazénů. Ano, bazény jsou hodně vidět, nejsou však tím nejdůležitějším.