COOLna

Když doktor Alois Alzheimer před více než sto lety tuto nemoc popsal, objevil v mozku betaamyloidové plaky. Řadu let se vědci domnívali, že právě ty jsou příčinou nemoci. Ve skutečnosti však jde o 400 milionů let starou bílkovinu, která se vyskytovala už u prehistorických ještěrek, a máme ji v mozku i my, lidé. Pro normální fungování mozku je totiž beta-amyloid velmi důležitý v jednoduché monomerické formě. Umožňuje komunikaci mezi neurony, navíc mozek chrání.

Když máme úraz mozku, infekci nebo jiný zdravotní problém, jeho hladina se kvůli obraně mozku zvýší. Beta-amyloid se však může shlukovat i do takzvaných dimerů, trimerů nebo oligomerů (představte si beta-amyloid jako jakési tyčky, podobné třeba sirkám, jež se k sobě přilepují; tak vznikají dimery nebo polymery. A tyto formy jsou již toxické. Ve stáří jejich koncentrace v našem mozku roste, protože nedochází k jejich odplavování (ve zdravém mozku je amyloidu asi 1,5 gramu, v mozku nemocném třeba až 10 gramů). Mozek je metabolicky velmi aktivní a spálí 20 % energie v těle. Proto za rok mozek vyprodukuje tolik zplodin, kolik zhruba váží, tedy kolem 1,5 kilogramu. Právě vysoké hladiny toxických, slepených forem amyloidu spouštějí v mozku kaskádu patologických dějů, které pak vedou k poničení nervových buněk a vzniku Alzheimerovy choroby.

Proces, který vede k Alzheimerově chorobě, je výsledkem stárnutí, kdy v důsledku zhoršené funkce cév přestává dobře fungovat i odplavování toxinů z mozku. To je důvod, proč do 80 let věku onemocní Alzheimerovou chorobou plná třetina lidí. Budeme-li žít dostatečně dlouho, v určitém věku dostaneme alzheimera všichni. A nejen tuto nemoc. Často se lidí ptám, kolikrát si myslí, že se zvýší riziko nemocí stárnutí, jako je Alzheimerova nemoc, i kardiovaskulárních či onkologických chorob od 20 do 70 let věku. Co myslíte?

Tipuji, že riziko vzroste zhruba o 70 procent.
Ta pravděpodobnost, že některou z těchto chorob onemocníte, vzroste o sto tisíc procent! To je důvod, proč další výzkum našeho týmu bude zaměřen na stárnutí a snahu mu zabránit, respektive snížit riziko všech těchto nemocí najednou. Stále častěji se objevuje názor a data, že stárnutí samo o sobě je vlastně nemoc. Vědci se soustředí na intervence, tedy vývoj metod a postupů, jimiž by bylo možné zabránit těmto procesům stárnutí, nebo je aspoň do značné míry regulovat a zpomalit. Existují nejrůznější farmakologické přístupy, ale takovou jednoduchou a přitom přirozenou metodou je hladovění. U zvířat se tímto způsobem podařilo prodloužit život až o třetinu.

Hladověním?
Ano, skutečně je to to nejlepší, co pro sebe lidé mohou udělat. O hladovění jako o nejlepším léku a meditaci mluvil už Platón téměř před 2 400 lety.

Tělo není zatěžováno metabolismem, navíc je v mírném stresu, který je však v tomto případě velmi pozitivní. Jednak jsme na něj historicky zvyklí a jednak se během něj v organismu nastartují mnohé opravné procesy. Zdá se, že jakýsi limit pro délku lidského života je zhruba 120 let. Ale vysokého věku jsme se dožívali už v historii, tedy nejen v dnešní moderní době (průměrný věk však tehdy snižovala extrémně vysoká úmrtnost novorozenců a malých dětí). Ovšem nikdy jsme se ho všichni nedožívali ve zdraví. Snahou je tedy prodloužení délky toho zdravého života, abychom de facto umírali zdraví.

MUDr. Martin Tolar , Ph.D.