COOLna

Na počátku bylo slovo. To slovo bylo mrdat. Bylo počestné a slušné, ve staročeštině znamenalo vrtět, kývat, rychle pohybovat. Pak se mu přestalo dařit a dostalo se mezi jazykové vyvrhele. Pro vulgárnost byla takhle odsouzena řada dalších dříve nezávadných výrazů. Spousta z nich má dnes naději, že bude znovu propuštěna na svobodu. Tolerance společnosti ke sprostým slovům je totiž čím dál větší.

Lidé, kteří se pozastavují nad silnými výrazy, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje, a tací lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovávali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, bránil používání vulgarismů v doslovu k prvnímu dílu Švejka Jaroslav Hašek. Je tak možné, že by se v Haškových očích stala hrdinkou současná ministryně školství Petra Buzková, která podpořila výrobu výchovného snímku pro děti, jenž se hemží sprostými slovy a erotickými narážkami.

„Film je místy vulgární. Ale taková je realita. Aby film k určité skupině mladých lidí pronikl, tak se autoři scénáře rozhodli mluvit jejich vlastním jazykem,“ argumentovala Buzková při obhajobě snímku o dopravních předpisech s názvem Soutěž, jenž je určen pro děti druhého stupně základních škol. Otec v příběhu syna oslovuje hajzle, ten má za kamarády samé kretény a idioty a dívka, do které se později zamiluje, je zpočátku hnusná jako prdel. Je skutečně situace tak vážná, že bez sprostých slov a vulgárních nadávek nejsou dnes české děti schopné naučit se, jak správně a bezpečně přecházet přes přechod?

„Sprostá slova existovala odjakživa, ale dříve byla typická jen pro mluvu určitých sociálních skupin. Společnost za poslední léta velmi zhrubla. Zejména ta česká, Moravané zůstávají slušnější,“ říká jazykovědec Oldřich Uličný. Extrémním příkladem neotesanosti budiž bývalý premiér Miloš Zeman, který se nijak neostýchal v roli hlavního představitele země veřejně používat výrazy jako hajzl, sračka nebo idiot.

„Slušní“ občané přitom po celá staletí alespoň na veřejnosti předstírali, že žádná sprostá slova a nadávky neznají. Vulgarismy patřily do mluvy „sprostého lidu“, do chlapských řečí a hospodských vyprávěnek. Hemžily se jimi lidové písně a říkanky, které by bez nich ztratily pikantní přídech: Sral, sral, sral, trávy se držel; tráva se mu utrhla a on upad do hovna, zmazal si prdel – říkanka z 19. století.