Méně než polovina světových společenství se líbá na rty, uvádí studie, která zkoumala 168 národů po celé naší planetě. Profesor antropologie na Nevadské univerzitě v Las Vegas při svém výzkumu zjistil, že pouze 46 % populace se líbá na rty v romantickém slova smyslu. Do studie nezahrnul polibky na uvítanou, nebo pusy, které směřují rodiče svým dětem. Zahrnoval pouze čistě romantické interakce.
V tuto chvíli existují již dvě teorie, které vysvětlují, že potřeba lidí líbat se na rty vychází už z našich dětských let, kdy jsme jako mimina měli k doteku na rty pozitivní vztah. V jedné z teorií se operuje s tím, že si od dětství rty asociujeme s kojením a že je tento reflex zakořeněn v nás všech. Tedy že nastavením rtům se nám dostane něčeho příjemného a pro nás pozitivního.
Dále se pracuje s tezí, že máme k polibkům tak blízký vztah také proto, že jsme si v minulosti nejspíš předžvýkali potravu. Dříve bylo předžvýkání potravy běžné a sliny v ní obsažené dělaly potravu sladší. Můžeme to vidět u našich nejbližších předchůdců, tedy u šimpanzů a jiných velkých opic. To, na co se dnes díváme z odporem, může být jedním z důvodů toho, proč se nám dnes zdá líbání naopak tak atraktivní a příjemné.
Existují ale jiné teorie. Např. uznávaná vědecká novinářka Melissa Hogenboom odpověděla na tuto otázku stanici BBC Earth v roce 2015 tak, že si jednoduše chceme jeden ke druhému pořádně přičichnout. Vůně a pachy mohou o potenciálním partnerovi mnoho prozradit. Např. jeho jídelníček, přítomnost nemoci, náladu, příbuzenský status a jiné.
My už to samozřejmě tak nepoznáme, protože jsme se evolučně vyvíjeli jinak, ale přesto jsme pořád instinktivně z hlediska přitažlivosti ovlivňování čichem. Spousta zvířat má mnohem sofistikovanější čich než my a dokáže z něj zanalyzovat nejen více faktorů, ale hlavně cítí na mnohem větší dálku. Proto jsme se v minulosti k sobě možná začali tak přibližovat, až jsme se začali líbat.
Jisté je jen to, že počátek naší potřeby po polibku vychází z instinktů a z čiré biologie. Přestože si o sobě my lidé rádi myslíme, že jsme dávno daleko dál, pořád nás ještě ovládají některé zvířecí pudy, přestože to na první pohled není patrné, jako např. právě u líbání.
„Myslím si, že klíč k pochopení lidské přitažlivosti k líbání, nebo k jeho absenci, je paradoxně v tom, že naše citlivost a senzualita se dá stimulovat mnoha jinými způsoby než jen líbáním na rty,“ říká na začátku zmiňovaný vědec Jankowiak.
Na Trobriandových ostrovech se milenci „líbají“ tak, že jednoduše sedí naproti sobě a otírají se jeden druhému o řasy. „Myslím si, že mnoho z nás by to asi nepřipadalo jako vrchol romantiky, ale pro ně je to úplně ideální,“ říká zase vědecká pracovnice a spisovatelka Sheril Kirshenbaum.
„Co je jediné opravdu důležité u líbání na rty, ale pak i u jakéhokoliv jiného líbání, které rty nezahrnuje, je ten moment, kdy jsou si dva jedinci opravdu blízko. Když si o sobě prostě sdělují intimní fyzické informace,“ dodává. Na líbání je tak nakonec nejdůležitější onen pocit bezpečí a otevřenosti, který možná také pochází z dob, kdy ho tolik nebylo a konflikt byl neustále na střeše.
Refresher
COOLna 
Napsat komentář