Téměř každý člověk chce překonat to špatné a zažívat to dobré. K tomu však potřebuje ovládat dvě protichůdné síly. Trpělivost, když se mu nedaří, a pokoru, když se mu daří.
Pokud si cestu k jakémukoli úspěchu představujeme jako výstup po žebříku, pak na jednu stranu potřebujeme trpělivost, když teprve stoupáme, ale na druhou stranu i pokoru, abychom nestoupali příliš rychle – abychom uspěchaně nebrnkli nohou o podceněnou překážku a „nezřítili se“, nebo abychom nevystoupali nahoru příliš rychle a „nedostali závrať“.
To nejdůležitější, co bychom měli vědět o trpělivosti, je toto: Když jsme trpěliví, dovolujeme Vesmíru, přírodě, Bohu, říkejte tomu, jak chcete, udělat pro nás to, co pro sebe nemůžeme udělat sami.
Tomu je ale potřeba správně porozumět.
Zasaďte například stromeček. Mladou jablůňku. Chce to čas, než Vám dá plody. Nemůžete to uspěchat. Musíte čekat. A Vy také čekáte.
A já se ptám: Proč v té chvíli NEtlačíte na přírodu, potažmo na tu jablůňku, aby Vám užuž dávala jablíčka?
Protože víte, ŽE SE TO STANE. Také však víte ještě něco: Že se po tu dobu, NEŽ SE TO STANE, o tu jablůňku musíte dobře starat. Pak Vám ta jablíčka VE SPRÁVNÝ ČAS dá.
Ale musíte si uvědomit, že i když jste už spatřili listy, pupeny, květy, tak ovoce je TO POSLEDNÍ, co na stromě vyroste.
COOLna 
Napsat komentář