COOLna

Nepoměrně vyšší zastoupení žen v nestandardních pracovních pozicích má v krátkém časovém horizontu neblahý vliv na jejich vyhlídky najít si zaměstnání. S příchodem lockdownu a opatřeními s ním spojenými se pracovní místa na omezenou dobu či na poloviční úvazek krátila rychleji než standardní pracovní pozice, a v jistých sektorech tak poskytovala polštář, bez něhož by dané sektory byly nuceny přerušit veškerou svou aktivitu.

Trvající nejistota, kterou způsobily vlny pandemických opatření, dále utlumila či zrušila další pracovní místa a možná v budoucnu způsobí, že zaměstnavatelé již nebudou nabízet novým pracovníkům trvalé smlouvy. Ženám tedy hrozí, že svou cestu zpět na trh práce najdou skrze okrajové pracovní pozice, což zmaří jejich další vyhlídky na dobrá pracovní místa a přiměřený plat.

Genderová segregace v rámci sektorů je jednou z mnoha hrozeb, kterým ženy na postpandemickém trhu práce čelí. Feminizované sektory jako zdravotnictví a pečovatelství se momentálně těší dosud nevídané pozornosti. Jednorázové bonusy však nestačí pro vypořádání se s dlouhodobým a strukturálním podhodnocením práce v těchto sektorech a nepřimějí muže vstupovat do těchto zaměstnání.

Feminizace zdravotnictví a pečovatelství prohlubuje propojení žen s pečovatelskou prací i mimo trh práce. To je vidět také na tom, že jsou to převážně ženy, kdo musí nést tíhu péče a domácích prací způsobených lockdownem. Změny v organizaci práce se budou i nadále více dotýkat žen než mužů, a to hlavně v zemích, kde jsou tradiční genderové normy stále dominantní.

Aby nové modely organizace práce sloužily všem stejně dobře, je zásadní, aby byla také neplacená práce rovnoměrně rozdělena. Jinak hrozí vzestup nové genderové segregace: muži se navrátí do kanceláří, zatímco ženy zůstanou u práce z domova, čímž na jejich bedra opět padnou povinnosti placené práce v zaměstnání i té neplacené doma.

Dále je zásadní zohlednit rozdíl mezi platy žen a mužů. Když se méně výděleční pracující potýkají s nárůstem povinností v domácích a pečovatelských pracích – a ve většině případů jsou to opravdu ženy –, své pracovní závazky spíše upozadí či pozastaví. Cíl zúžit rozdíly v platech mezi ženami a muži a zlepšení dělby práce v rámci rodiny spolu tedy úzce souvisejí. Navržená evropská směrnice, která si klade za cíl uplatnění zásady rovného ohodnocení, musí tak být dostatečně silná, aby dovedla v tomto ohledu změnit dosavadní pravidla hry.

Pokračující provázání ženské společenské role s pečovatelskou prací tak může ještě hlouběji zakořenit a může ženám uškodit v jejich kariérním postupu. Nedávný průzkum v Polsku ukázal, že většina žen na profesních a manažerských pozicích považuje svou roli za podpůrnou (61 procent) a pomocnou (37 procent) spíše než vůdčí (27 procent).

Pokud se modely pracovního výkonu nezmění, zůstává nad budoucností ženské zaměstnanosti viset velký otazník. Neměli bychom očekávat, že se ženy dovedou přizpůsobit pracovnímu režimu, který je pro 65 procent z nich nekompatibilní s jejich životními povinnostmi. Je načase, aby byly pracovní normy, a to zvláště ty, které se týkají pracovní doby, kompatibilní s genderovou rovností a potřebami širší společnosti. Půjde o důležitý milník ve snaze o rovné sdílení neplacené práce a s ní spojených povinností.

Má-li více než třetina žen (39 procent) ve vysoce kvalifikované pozici pocit, že musí obětovat svůj osobní a rodinný život, aby mohla pokračovat ve své kariéře, je jasné, že současný model není dostačující. Podmínky na pracovišti mají velký dopad na reprodukci genderových norem a rozdělení pracovních rolí podle genderových linií.

Řešení nespočívá v tom, že by zaměstnavatelé měli vytvářet pro pracující matky nebo ženy spadající do jakýchkoli jiných kategorií výjimečné podmínky, neboť to by pouze upevnilo jejich stereotypní roli pečovatelek, pro něž je kariéra až druhá v pořadí, což by jim na trhu práce neposkytovalo rovnou pozici s muži. Cílem by mělo být, aby se všichni pracovníci nezávisle na svém genderu rovným dílem podíleli na neplacené práci. Zaměstnavatelé by tedy měli vytvářet taková pracovní místa, která budou ctít fakt, že všichni pracující – nejen ženy – se zároveň podílí na pečování a musí plnit další osobní povinnosti.

V dobách zvýšené nezaměstnanosti a jasného rozdělení ztrátovosti pracovních míst mezi sektory jsou lidé z důvodu nedostatku alternativ ochotni přijmout i špatné pracovní podmínky. V případě znevýhodněných pracovníků včetně žen to platí dvojnásob – jak ukazují studie, ženy jsou ve vyhlídkách své pracovní budoucnosti po pandemii opravdu pesimistické.

Z originálu What should a female career and family structure post-pandemic look like? publikovaného na stránkách Social Europe, přeložil Vít Bohal. Český překlad vznikl ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung v ČR.