Vnímání Miloše Zemana coby prezidenta výrazně rozděluje českou společnost. Co na něj říkáte vy, filosof?
Pro mě Miloš Zeman představuje to, co je na politice největší hrůzou − snahu dostát většinovému názoru. Z mého pohledu demokracie neznamená jenom vládu většiny, ale taky − a hlavně − respekt k názoru menšiny. A jakmile jsem nervózní, pokud nedosahuju sedmdesátiprocentní popularity, tak vlastně přestávám být demokratem.
Je podle vás Miloš Zeman pro společnost nebezpečný?
Nebezpečné je, že často a razantně překračuje hranice vkusu. Je například naprosto neslušné a netaktní odjet do Číny a říkat, že se tam chce učit demokracii.
Mírně vás opravím: „Neučíme vás tržní ekonomiku ani lidská práva, naopak se od vás chceme učit,“ řekl.
Asi je to generační problém, ale pro mě je takový výrok děsivý. Prezident nemá překračovat hranici od toho, co je ještě snesitelné, k tomu, co už začíná být nechutné. A tohle nechutné je.
Na druhou stranu je třeba dodat, že podobně pokorně jezdí do Číny i mnozí západní politici. Nebo to, že se tam Miloš Zeman sešel taky se zástupci občanské společnosti a diskutoval o lidských právech.
Byť by tam při nějakém setkání hájil lidská práva, tak se nesmí dopustit výroku, že se jel učit stabilizaci společnosti.
Podobně negativní odezvu měl jeho výrok o tom, že dění na Ukrajině připomíná chřipku…
Strašný výrok.
No ano, ale Zeman se podle všeho snažil symbolicky vyjádřit, že Ukrajina je sice průšvih, ale že nám hrozí ještě mnohem horší průšvih, radikální islamisté. A pak to docela dává smysl.
Jistě, jen je to neuvěřitelná bagatelizace. Když někde umírají lidé, tak se prostě nesmí mluvit o chřipce. Je to hloupé přirovnání.
Hloupé možná, ale jak sám říkáte: Je to přirovnání.
Jenomže já za tím slyším ještě jinou větu, která vede ke lhostejnosti: „Proč bychom si všímali nějaké chřipky?“
Opravdu je z toho třeba dělat vědu? Vždyť Zemana dávno známe − je žoviální, mluví spatra, hází bonmoty… Jeden se mu povede víc, druhý méně, tak to bývá.
Nezlehčujme to. Prezident je placený za to, aby víc než my ostatní kontroloval sebe sama a svoje vyjadřování, protože reprezentuje. Reprezentace je jeho pracovní náplní.
Ale co když z pohledu většiny národa reprezentuje správně?
To je právě potíž, kterou jsem už naznačil. Jde o to, jestli má reprezentovat většinu, anebo celý stát − a tím pádem přihlížet k tomu, že tu žije dost lidí s názorem úplně odlišným. Na ty on nemyslí, to je chyba.
Neměli bychom zároveň více respektovat fakt, že to je demokratický prezident, vzešlý z přímé volby? Vyhrál, získal nejvíce hlasů a nevím o tom, že by od té doby porušoval zákony.
Jenomže prezident není totéž jako premiér. Když se stane premiérem člen strany, kterou jsem nevolil, tak od něj beru i výroky, které osobně pokládám za nepřijatelné. Je zástupcem vyprofilované politické strany a voliči stran jiných mají pochopitelně názory jiné. Ale prezident není představitelem žádné politické strany, a proto nemá morální právo polarizovat společnost.
profesor Miroslav Petříček, filosof
COOLna 
Napsat komentář