Když se ovšem celosvětově vypařuje z burz bohatství za tisíce a tisíce miliard, jako by dramaticky chudl celý svět. Když chudne celý svět, má méně peněz a méně ochoty k nákupům. Zchudlí akcionáři všech možných firem z různých koutů světa proto raději oželí novou kabelku, novou kosmetiku, nové auto. Nekoupí si ani zájezd do exotických končin. Místo restaurace začnou zase večeřet doma.
Tak nějak se z počátečního nabídkového šoku stává šok poptávkový. I když se čínské fabriky rozjely, bohatství se do kapes zchudlých akcionářů tak rychle nevrátí. I kvůli neustávající panice z koronaviru a souvisejícím opatřením.
To, že zchudlí akcionáři méně utratí, znamená, že přijdou o práci zaměstnanci v automobilce, o jejíž vozy náhle nebude takový zájem, nebo že na dlažbě skončí personál zbankrotované restaurace. Zchudnutí akcionáře v důsledku znamená propuštění leckterého „obyčejného člověka“. Což jen stupňuje poptávkový šok.
Protože firmy tuší, že ve výhledu opadne zájem o jejich produkci jak ze strany zchudlého akcionáře, tak propuštěného „obyčejného člověka“, vážně přemítají nad zrušením svých zamýšlených investic. Proč stavět novou továrnu, když zboží nepůjde na odbyt? To, že se továrna nebude stavět, znamená, že práci nebude mít ani stavební dělník.
To, že firmy zvažují, že zruší své zamýšlené investice třeba do nové továrny, výhledově může způsobit mohutný národohospodářský převis úspor nad investicemi (jejichž zdrojem jsou koneckonců právě úspory).
Takový vyhlížený převis znamená pokles ceny úspor. Nebude o ně totiž zájem jakožto o zdroj investic. Cenou úspor je úroková míra. Úroková míra na desetiletém dluhopisu USA klesla poprvé v dějinách pod jedno procento. To není náhoda.
Jen když se bude investovat a utrácet, bude mít zase jistou práci montážní dělník i číšník, Apple svůj zisk a akcionář plné kapsy.
Jde nyní o to, za jak dlouho tato žádoucí situace nastane.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund
COOLna 
Napsat komentář