Buď budeme všechna chytrá zařízení proklínat, bojkotovat digitalizaci a nostalgicky vzpomínat, jak krásně se bez těch internetů žilo, nebo přijmeme skutečnost, že je zbytečné předstírat, že internet neexistuje, pokusíme se pochopit, na jakém principu fungují (nejen) sociání sítě, a vezmeme si z něj to, co je pro nás nejlepší.
I když si to totiž spousta z nás nechce přiznat, internet a sociální sítě nejsou příčinou toho, že si spolu dnešní děti nehrají tak jako dřív. Že jsou lidé nespolehliví, že vznikají dezinformační weby nebo že se s přáteli nevídáme tak často, jak bychom chtěli. Chyba není v sítích, ale v nás. Nic nám nebrání v tom chovat se slušně, nelhat a žít a být jako dřív. Sociální sítě nám nezakazují chodit každý pátek na pivo nebo dorazit včas. Nenutí nás šířit dezinformace a vytvářet naše dokonalé virtuální já, které nemá s tím skutečným moc společného. Jsou to naše činy, naše zodpovědnost. Svět není lepší nebo horší, než byl. Je jen jiný. Větší.
Sociální sítě a internet jsou jen nástroj, který nám velké množství věcí ulehčuje a zároveň může působí velké škody. Oheň, se kterým musíme umět pracovat. Dobrý sluha, zlý pán. Ať už ale chceme, nebo ne, moderní svět, ve kterém žijeme, je phygital. A je jen na nás, jak s tím naložíme.




Napsat komentář