Výdaje vynaložené na vědu globálně rostou, za čtyři roky se zvýšily o 19 %, i přes nepříznivou ekonomickou situaci spojenou s pandemií. Daří se, co se týče výdajů za vědu, výzkum a inovace, snižovat globální nerovnosti, nebo jsou jejich dalším svědectvím? Přes relativní zlepšení situace, jakým je například větší zastoupení odborných publikací vědeckých autorů působících v rozvojových zemích, řada ukazatelů svědčí o tom, že snižování nerovností je až příliš pomalé.
Podle údajů UNESCO (Science Report: the race against time for smarter development; executive summary) až 90,6 % vědeckých výsledků pochází ze zemí G20, ty disponují 88,8 % světových vědců a 93,2 % výdajů na výzkum. Co se týče růstů výdajů na vědu a výzkum, dominují Čína a USA s 63 %, v zemích EU je to 11 %.
Cílem investic je zajistit v budoucnu co nejvyšší konkurenceschopnost. Do čeho se nejvíc investuje? Do výzkumu, vývoje a inovací digitálních a zelených technologií. Jak k tomu uvedla generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay: „Věda musí být méně nerovná, kooperativnější a otevřenější. Dnešní výzvy, jako jsou změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, pokles zdraví oceánů a pandemie, jsou celosvětové. Proto musíme myslet na vědce z celého světa, nejen z jeho části.“
Problém mezinárodních nerovností ve vědě a výzkumu spočívá v tom, že mezi vědci sice v dnešní globální vesnici existuje celosvětová možnost propojení, ale reálně mezi sebou interagují primárně lidé ze zemí, které jsou lídry v oblasti současné vědecko-technologické revoluce. Konkrétně z USA, Evropy, Číny, Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Koreje, což potvrzuje třeba nerovnoměrná registrace patentů ve světě. Existují navíc další barikády, které situaci ještě zhoršují. Jen pro ukázku, v Africe je desetkrát dražší cokoli patentovat než ve Velké Británii.
Tato patentová síť tak například přispívá ke snadnějšímu zavádění aplikací v daných zemích, k nárůstu jejich bohatství, vyšší produktivitě, vyššímu HDP, vyšší životní úrovní a tím pádem také třeba k lepšímu zdravotnímu stavu obyvatelstva. Ve chvíli, kdy se nerovnosti zvyšují, snižuje se konkurenceschopnost méně rozvinutých zemí, roste sociální napětí a spolu s ním třeba konflikty nebo tendence migrovat. Nepřekvapí tedy strategie daňových úlev států, které jsou v tomto ohledu pozadu. Ta v některých případech mnohého člověka zaskočí, jak dokazuje příklad Indonésie, kde se v roce 2019 snížily daně na výzkum o 300 %. Zajímavé také je, že ve výdajích na vědu dominuje veřejný sektor.
Přítomnost
COOLna 
Napsat komentář