COOLna

Všeho se dotýkám jen ve svých představách. Svět se zdá být přeludem, přízrakem podvědomí, metafyzickou hádankou. Žádná skutečnost na dosah. Nepřekonatelná zeď mezi tím, co si říká „já“ a těmi druhými. Iluze oddělitelnosti. Světy, kterým nerozumím. Osamělé ostrovy uprostřed rozbouřeného oceánu. Je to jako sen, ze kterého se toužím probudit. Chaos. Neklid. Plynoucí čas. Blízkost smrti. Strach. Osamělost. Prázdnota. Úzkost. Bezmoc. Odcizení. A touha zmizet. Rozplynout se. Bludný kruh otázek, na které neexistuje odpověď, protože každá odpověď tě nutí se ptát.
Pocit, že se rozpadám – jediný důvěrný pocit jistoty. Jistota v nejistotě. Jediná jistota je, že nic není jisté, že všechno je proměnlivé a co vzniká, taky zaniká. Přeměna z jednoho stavu do jiného. Možná i život je jen něco dočasného. Deformace, transformace, reinkarnace? Proč tento život opakovat? Proč, když lidi dělají všechno proto, aby se odstranili?
Může člověka povznášet iluze, že něco vlastní? Vždyť ani náš život nám nepatří. Bytí je nám propůjčené a nevíme, na jak dlouho. Proč marnit čas honbou za přízraky? Lidstvo posedly velké bludy. Války, hypotéky, tituly… Násilí, prachy, ego. Kde je láska a důvěra? Nikdo nikomu nevěří, bojíme se sebe navzájem, proto se zamykámě a na branky věšíme nápis „soukromý majetek – vstup zakázán“? Dokážeme se na něčem dohodnout a nepotřebovat k tomu smlouvy?
Necítím se ve světě doma. Kdo nemá domov, nezná klid. Přechodná bydliště, cesty bez cíle, útěky před strachem z nicoty, paneláky, vězení předsudků a návyků, šeď všedních dnů, klaustrofobní prostory beze spánku, výkřiky úzkosti do černočerné tmy insomnie. Bolest utopená ve víně, vyvanutá s kouřem cigaret. Osamělost pocitů a myšlenek, naprostá nemožnost dostat se k druhému. A civilizace tak pitomě vyspělá!

Simone Bártová