COOLna

Na­še lid­ské tě­lo je při­způ­so­be­né na gra­vi­ta­ci pla­ne­ty Ze­mě, kte­rá je 9,8 m/s2, což ozna­ču­je­me stan­dard­ně ja­ko 1 G. Gra­vi­ta­ce se ale od­ví­jí od množ­ství hmo­ty, tak­že na hmot­něj­ší pla­ne­tách či ji­ných ob­jek­tech je sa­mo­zřej­mě gra­vi­ta­ce vět­ší. Věd­ci po­drob­ně pro­zkou­ma­li, ko­lik vlast­ně lid­ské tě­lo vy­dr­ží, než do­jde k po­ško­ze­ní.

V po­drob­ném vý­zku­mu ana­ly­zo­va­li jak schop­nos­ti sva­lů, kos­tí a to jak ve vzpří­me­né po­lo­ze, tak i při chůzi, bě­hu a v růz­ném ča­so­vém spek­tru. Ať už jde o Mars, ně­ja­ké mě­sí­ce či exo­pla­ne­ty, čas­to ne­bu­de gra­vi­ta­ce zce­la stej­ná ja­ko u Ze­mě, tak­že ten­to vý­zkum je vel­mi dů­le­ži­tý pro bu­dou­cí vesmír­né ces­to­vá­ní a pří­pad­né osíd­lo­vá­ní pla­net.

Na Mar­su je gra­vi­ta­ce 2,6× niž­ší (3,69 m/s2), tak­že tam se ta­ko­vý pro­blém ne­mu­sí ře­šit, ale pro srov­ná­ní – tře­ba na Slun­ci je gra­vi­ta­ce 28× vyš­ší (274 m/s2) než na Ze­mi. Tak vel­ké pla­ne­ty ale ne­mo­hou být, pro­to­že při ur­či­tém množ­ství hmo­ty a ve­li­kos­ti při­bliž­ně dvou Ju­pi­te­rů už vzni­ká z dů­vo­du ob­ří gra­vi­ta­ce v já­dře pro­ces fúze a vzni­ká hvězda.

Pod­le věd­ců lid­ské tě­lo, re­spek­ti­ve kos­ti zvlád­nou ve vzpří­me­né po­lo­ze až 90× gra­vi­ta­ci Ze­mě, při ja­kém­ko­li po­hy­bu se ale ten­to po­měr de­setkrát zmen­ší na při­bliž­ně de­se­ti­ná­so­bek zem­ské gra­vi­ta­ce. V obou pří­pa­dech se ale jed­ná o ma­xi­mum a krát­ko­do­bé za­tí­že­ní. Z dlou­ho­do­bé­ho hle­dis­ka by lid­ské tě­lo po do­sta­teč­ném cvi­če­ní do­ká­za­lo fun­go­vat s až 4,6× sil­něj­ší gra­vi­ta­cí, než je na Ze­mi.